Ponor do hlubiny 14Ukázka

Zažil jsi někdy situaci, kdy sis opravdu potřeboval promluvit s dobrým přítelem a on ti řekl, že se ti ozve, ale potom to neudělal? Čekal jsi někdy na reakci na příspěvek nebo zprávu, která nikdy nepřišla? Je to ten nejhorší pocit. Když si procházíme těžkými časy, něco v každém z nás touží po utěšení od ostatních.

Ježíš si k sobě v nejtěžším období svého života zavolal své nejbližší přátele, aby s ním trávili čas – aby s ním zůstali celou noc vzhůru, když se modlil. Ale oni usnuli. Musel být tak zraněný, tak zklamaný.

Je snadné říct: „Jak to mohli udělat?“, když k těm, kdo to udělali, nepatříme. Každý z nás ale pravděpodobně v určitém okamžiku selhal, když nás přítel opravdu potřeboval. Možná jsme mu poskytli nějakou výmluvu. Pravdou ale je, že když s námi lidé nejsou, když je potřebujeme, bolí to, ať už mají důvod jakýkoli. Jak se můžeš ujistit, že tu budeš pro druhé, když tě budou potřebovat? Bůh nám dal církev jako bezpečné místo a útočiště. Ale pokud v ní nejsme, můžeme propásnout příležitost „být tam“ pro někoho, kdo trpí.

Máš skupinku nebo místo uctívání, kde se můžeš zavázat k tomu, že tam budeš pravidelně chodit? Jen pomysli na všechny ty příležitosti k proměně životů druhých jen tím, že tam pro ně budeš.