Poznej svá proč: Jak najít a naplnit své povolání Ukázka

Povolán k nadšení/zuaujetí

Často se stává, že když lidé mluví o povolání, pokoušejí se od celku odpreparovat lidskou autonomii. Představují si, že naše touhy, obavy, nadšení a nadání nejsou relevantní. Ale skutečnost, že nás náš nebeský Tatínek povolal, by neměla vylučovat svobodu rozhodovat se.

Při hledání svého povolání je klíčově důležité najít si, pro co hoříš - jako odpověď na otázku "Co chceš?" Jen zřídka se stává, že odpovědět na to je snadné. Pro většinu lidí zjistit si, o co doopravdy stojíme, je hluboký psychologický proces. Je to cesta objevování, stojí to čas se za tím vydat, a pak nás to může vést do různých směrů a různých bodů života.

Stejné to bylo pro učedníky. Nevěděli, co chtějí - jen že něco hledají. Když se jich Ježíš zeptal "Co hledáte?", neměli tušení, jak odpovědět. Místo toho oklikou zareagovali svou otázkou: "Kde bydlíš?" (Jan 1:38)

Závěr z otázky učedníků je jasný. "Odpověď na tvou otázku neznáme. Nejsme si jisti, co hledáme. Nevíme, kam jdeme. Ale víme, že s tebou chceme trávit čas, bydlet s tebou a dovědět se toho o tobě víc. Protože jestli opravdu jsi ten, kdo Jan říká, že jsi, pak nám možná budeš moct ukázat, co doopravdy hledáme."

Ježíšova jednoduchá reakce na učedníky také kvitovala jejich nevyřčené otázky. Slova "Pojďte se podívat" znamenala "Pojďte a přijďte si na plány, které pro vás mám. Povolání a zaujetí, které vám dávám." A to je přesně to, co učedníci udělali. Do domu vstoupili hledající - ale vyšli z něj nalezeni.

Protože Ježíš je vyhledal a povolal. Nechali svého hledání pravdy a chopili se nového povolání a nové identity, ne protože měli všechny odpovědi, ale protože našli toho, kdo je má. Nenašli nový náboženský projekt, ne nový program, ale osobu. On je poznal, a toto poznání jim změnilo život.