V boji se nebát Ukázka

V dnešním oddílu Bible čteme o Elíšovi, jak prožil nadpřirozené tam, kde jeho sluha viděl přirozené. Elíša použil víru, zatímco jeho služebník prožíval strach. 

Víra vyžaduje vnímání charakteru Boha a jeho slibů, zatímco strach se zaměřuje na viditelné a přirozené.

Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. (Židům 11: 1) (můj důraz)

Strach je založený na viditelném a přirozeném. Točí se kolem hmotného. Potřebuje vidět výsledky. Strach stojí na lidském důvtipu a názoru odborníků a specialistů.

Když jsme se dověděli, že naše 13letá dcera má zhoubné nádory v hlavě a břiše, zničilo nás to. Dokonce i lékaři v jedné z hlavních nemocnici v Indii se vzdali naděje, když viděli její boj o život způsobený komplikacemi po operaci. Ale Bůh to dal. Dokázal, že je věrný. 

Víra je založená na Božím charakteru. On je Ten, který vydechl do existence hvězdy a celé galaxie. On určuje hranice vlnám oceánu. Dělá cestu tam, kde žádná není. On zvítězil nad smrtí, očišťuje z hříchu, plní své sliby, specializuje se na to, že dělá nemožné. On je ten Věrný, Abba tatínek, Lev z Judy. On je Ješua - a ty jsi zřítelnice jeho oka.

Jsou chvíle, kdy tě víra přiměje k činu, jindy jsi zase povolán čekat ve víře. 

Zatímco nás strach nutí jednat unáhleně, víra rozehraje tiché spolehnutí na Boha - dokonce i když prožíváš pozdržení.  

Ten největší test víry nastává, když to vypadá, že Bůh zmáčkl knoflík přestávky. To jsme prožívali opakovaně se svou dceruškou Jenitou, když byla v nemocnici. Strávili jsme celkem 88 dnů v nemocnici - a to obnášelo spoustu čekání. Vzpomínám si na čtyři dny strávené čekáním, až se Jenita probere z komatu, a přitom jsme úpěnlivě čekali na každičký náznak jejího pohybu. Tím obdobím čekání nás provedla jedině Boží milost. 

Nezapomínej: Ten, který slíbil, je věrný. Přimkni se k němu, zatímco jsi v čekárně života. 

Jestli to Bůh řekl, tak to i udělá.