Netrap seUkázka

Soužení tě může udělat menším nebo větším

Když se dítě učí chodit, mnohokrát spadne, ale vždycky znovu vstane, až se nakonec naučí nepadat. Dítě nemá falešnou identitu. Naproti tomu, když padáme my dospělí, obvykle zůstáváme ležet na zemi.

Apoštol Pavel nám ukazuje tváří v tvář nepřízni osudu správný přístup k životu. Dostal se do vězení, ne kvůli spáchání zločinu, ale protože následoval své povolání od Boha. Napsal list Filipským, kde říká: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu pravím, radujte se!“ Uprostřed jakékoli situace, kterou procházíte, můžete pochopit, že nezávisíme na okolnostech, ale na Duchu, který nám byl dán. Měli bychom být schopni říci: „Uprostřed své situace se raduji v Pánu.“

Pavel mluvil o svých životních zkušenostech. Jeho tajemství je ve Filipským 4:11–13. Říká, že ať už si prochází těžkostmi nebo má hojnost, zůstává stejný. Lidé se často mění vlivem extrémů, ve kterých žijí. Jedním extrémem je pozitivní, což je život v hojnosti. Druhým extrémem je, když nám něco chybí nebo jsme v nouzi. Nicméně oba extrémy skrze naše reakce odhalují, kdo jsme. Pavel říká: „V Kristu zůstávám stejný.“ Nic nás nemění, protože všechno dokážeme v Kristu, který je zdrojem naší síly.

Pavel se svými listy prokazuje jako pravý apoštol tím, že demonstruje svou odolnost. Nikdy nepředstavoval své úspěchy, místo toho uváděl fakta. Skrze každou těžkost, kterou zažil, zůstal věrný svému povolání. To je největší důkaz někoho, kdo má život pravého Boha: že bez ohledu na nepřízeň osudu mu dál slouží. Činy mluví hlasitěji než slova.

Pavel řekl, že se o církev staral a nesl za ni břemeno. Tížilo ho utrpení druhých, ne jeho vlastní situace. Tento proces v jeho životě v něm nejen vytvořil poznání Boha veškeré útěchy, ale proměnil ho v nástroj útěchy pro druhé. To, co vytrpěl, dávalo smysl, protože nyní chápal, že jeho utrpení a to, co se v jeho životě stalo, byla Boží příprava, aby ho uschopnil utěšovat druhé.