Drobné si nech: Jak s penězi zacházet moudře Ukázka

Shauna si uvědomila, že pro ni největší překážka finanční svobody a štědrého života je její myšlenkové nastavení. Než si mohla přizpůsobit rozpočet, musela si přenastavit vlastní srdce. A tady je, jak jí změna finančního nastavení v hlavě ovlivnila zacházení s financemi. 

Když jsem vyrůstala, peníze vždycky byly citlivá záležitost. Když můj tatínek zkrachoval, přišli jsme o domov a čelili spoustě těžkostí. Díky církevní potravinové bance a štědrosti lidí jsme vždycky měli všechno potřebné, ale ne vždycky to, co jsme si přáli. To jsme hodně prožívali, když jsem šla na střední školu - právě v době, kdy mi na oblečení a zjevu začalo záležet. Vzpomínám si, jak si někteří spolužáci dělali legraci z mého oblečení ze sekáče, a to se se mnou táhlo. 

Jakmile jsem začala pracovat a měla vlastní peníze, nejdřív jsem úzkostlivě šetřila. Dokonce jsem si své první auto koupila za hotové! Ale brzy jsem si uvědomila, že si můžu koupit víc věcí - to, co jsem si vždycky přála, ale nikdy si to nemohla dovolit. 

I když koupit si něco pro sebe není nic špatného, neuvědomila jsem si, že si ty věci kupuji proto, že jsem si myslela, že můžou změnit to, kdo jsem. 

Aniž bych si toho byla vědoma, používala jsem peníze, abych stoupla v očích lidí. Chvilku jsem se tak cítila lépe, ale nikdy mi to nepřineslo trvalé ulehčení. Časem z mého narůstajícího nakupování jen vyrostla hromada dluhů, s jejichž splácením jsem měla problém, a to mne uvěznilo v bludném kruhu kupování pro dočasný pocit štěstí - a současně trvalého stresu. 

Nakonec jsem si uvědomila, že potřebuji zakořenit svou identitu v Kristu - ne v penězích. A tak jsem se jeden rok rozhodla pro nákupní půst. Během tohoto půstu jsem sama sebe na tři týdny vyzvala k následujícímu: 

1. Hlídat si, kam jdou moje peníze a proč je utrácím. 
2. Trávit víc času v Božím slově, abych sama sobě připomínala svou identitu v Kristu. 
3. Kupovat si jen to nutné - ne co by se mi líbilo. Pro mne to znamenalo omezit se na potraviny, nepoužívat kredit a naprosto vynechal luxus. 

Tohle samozřejmě bude pro každého jiné. Některé věci, které považuji za nezbytné, jiní mohou vidět jako luxus. Definovala jsem si luxus jako všechno, o čem si myslím, že to potřebuji, ale ve skutečnosti to jen chci.  

Také jsem se pro ty tři týdny rozhodla nechodit na sociální sítě poté, co jsem si uvědomila, že při sjíždění sítí se dostavují pocity srovnávání. 

Během tohoto půstu jsem se o sobě naučila spoustu věcí. Přišla jsem na to, jak moc myslím na nakupování! Spotřebovávalo mi to v hlavě víc prostoru, než jsem si kdy uvědomila. Ale přitom, když jsem se zaměřila jen na to, co potřebuji ten den, a předem si připravila a donesla vlastní kávu a svačinu, jsem zjistila, o co víc mentálního prostoru mám na jiné věci. 

Také jsem si uvědomila, že mám větší kapacitu pro štědrost. Když se tolik nezaměřuji na to, co chci, jsem schopná ušetřit peníze k požehnání druhých. A to mi přineslo skutečné, trvalé štěstí - ne prchavé uspokojení z něčeho nového.

Mít peníze a utratit je pro sebe není nic špatného. Ale když tě shromažďování věcí spotřebovává, možná je čas zvážit nákupní půst. Pro mne to je jedno z toho, co mi nejvíc pomáhá ujišťovat se, že Boha svými penězi uctívám.