Jak vyhrávat válku ve vlastní hlavěUkázka

Před časem jsem slavnostně slíbil, že přestanu vyšilovat z textovek a emailů. Rozhodl jsem se, že kdykoli uslyším zvuk oznamující novou zprávu nebo email, nepodlehnu nutkání hned se podívat, o co jde. A když se podívám, nebudu si znovu a znovu číst, co mi někdo napsal. A svoje odpovědi nebudu stále znovu a znovu přepisovat a ladit. Moje digitální rozhodnutí mi vydrželo... no, abych řekl pravdu, myslím, že jsem vlastně nikdy nepřestal být sms-kami a emaily posedlý. Nejen že jsem svůj slib nedodržel, ale já s tím vůbec ani nezačal!

Problém s tím, jak se pokoušíme řešit svoje problémy, je, že se pustíme za problémem. Zaměříme se výhradně na své jednání tím, že se zavážeme začít nebo přestat něco dělat.

Děláš to také tak, že? Rozhodl ses, možná to dokonce prohlásil, že to změníš.

• Letos budu jíst zdravě a denně cvičit!


• Nebudu chodit na rande s nikým, kdo se mnou nejedná pěkně. Vlastně nebudu vůbec randit!


• Už mám plné zuby mrhání časem na sociálních sítích a srovnávání svého života s jinými. Tentokrát toho úplně nechám!


• A dost! Tohle je naposled. Už se nebudu dívat na porno!


• Už nebudu přehánět, lhát nebo pomlouvat proto, abych upoutal pozornost nebo se cítil lépe. Už ne! 


• Tento celý rok si každé ráno budu číst Bibli!

Ať už jsi sliboval cokoli, jak to šlo?

Hádám, že moc dobře ne. Proč? Změna chování nefunguje, protože se zaměřujeme jen na změnu jednání. Nedostaneš se ke kořenu problému, který tkví v myšlence, a z té se pak odvíjí jednání. Abych byl konkrétnější, problém leží v nervové cestě, která vede k chování. 

Řekněme, že se ti strašně nelíbí strom u vás na dvorku. Chceš se ho zbavit. Nakonec se rozhodneš, že právě teď přišel čas ten problém vyřešit. Tak nakráčíš na dvorek s malou ruční pilkou. Popadneš ošklivou větev a uřízneš ji. Usměješ se a zpátky do domu kráčíš s vítězným pobrukováním kompilace písniček na téma "zvítězím ve všem, co dělám," a "ten druhý polyká prach." Další den tě šokuje pohled na strom, který tam stále pevně stojí. A jak tak zíráš z okna, skoro bys přísahal, že se na tebe škodolibě kření.

Vím. Ta analogie zní absurdně. Nikdy by ses nepokoušel odstranit strom jen tím, že bys odřízl větev. Protože ta větev evidentně není ten problém. Strom je ten problém. Ve skutečnosti hlavní viník je celý kořenový systém toho stromu. Když porazíš strom a neodstraníš s ním i všechny kořeny, pořád ještě tam může znovu vyrůst.

No, a když se rozhodnu, že už na svoje děti nebudu křičet, nebo se přestanu izolovat a žít osaměle, nebo že každý den budu cvičit, jen tím odřezávám větev. Tak ignorujeme skutečný problém té lži, které věříme, a ignorujeme mentální stereotyp, do kterého jsme se zamotali. Útočíme jen na symptomy, ne na zdroj.

Je absurdní myslet si, že mohu změnit jednání jen tím, že odstraním jednání. Jednání není kořen problému. Ten problém je nervová cesta, která mne k tomu jednání vede. Když přestanu nějak jednat, znovu se to vrátí, pokud

1. tu lež neodstraním z kořene toho jednání, a


2. nenahradím nervovou cestičku, která mne k tomu jednání vede.

A kde získáme tyto nové myšlenky? Bingo! Nezískáme je projížděním sociálních sítí, posloucháním svého oblíbeného playlistu ani telefonováním s kamarádem o jeho názoru na věc. 

Zatavit lži a nahradit je pravdou, k tomu se potřebujeme podívat do Božího slova.

A přesně to dělal Ježíš. Když ho satan pokoušel, Ježíš nevytáhl svůj iPhone a neotevřel si apku YouVersion, aby si vyhledal verš, který by pomohl. Už předtím vstřebal pravdu z Božího slova, která mu vytvořila užitečnou nervovou cestičku. V pokušení Ježíš tou cestičkou šel a ta ho dovedla k poslušnosti a svobodě.

A přesně to potřebujeme dělat i my.