Ježíš a hříšníci

Ježíš nikdy nikoho nepovažoval za tak hříšného, aby mu nebylo možné odpustit. Přijímal dokonce i ty, kterými celá ostatní společnost opovrhovala.

Z africké studijní Bible aplikační poznámka nazvaná “Aroma odpuštění”:

Nikdo z nás nežije tak, jak nám Pán Bůh říká. Naše hříchy zasahují a zraňují lidi kolem nás, a někdy hodně hluboko. Opravdoví věřící si přejí, aby nám odpustil Bůh i člověk, kterému jsme ublížili. 

V dnešním příběhu žena hříšnice tak zoufale toužila po odpuštění, že se odvážila vstoupit do domu důležitého náboženského předáka. Nikdo ji nepozval, nebyla toho hodna, a nikdo ji nevítal. V pokoře padla na zem u Ježíšových nohou a tam se rozplakala. Její slzy padaly Ježíšovi na nohy a přitom mu je líbala a utírala svými vlasy. Když mu pak na nohy nalila hodně drahý parfém, vůně naplnila celou místnost.

Když lidem ublížíme, mohou nám to odpustit, ale také nemusí. Ale když se v pokoře skloníme u Ježíšových nohou se srdcem zlomeným vlastními hříchy, neodstrčí nás. Říká nám: "Tvoje hříchy jsou odpuštěny."

Promysli a prodiskutuj

Žena v tomto příběhu žila dost hříšně a v Božích očích spáchala velké zlo. Proč si myslíš, že jí Ježíš odpustil?

Cítíš se nehodný nazývat se Božím dítětem? Proč, nebo proč ne?

Když svoje hříchy Ježíšovi vyznáš, odpustí ti? Co nám ten dnešní příběh vypráví o Boží ochotě odpouštět nám?

Jak bychom na takové odpuštění měli reagovat?