Riskantní modlitbyUkázka

Zlom mě

Je v pořádku se modlit o bezpečnost a požehnání, ale co když chceš víc? Co když toužíš po moci od Ducha Svatého, sílu z nebe, neotřesitelnou víru, skutečný, důvěrný vztah se svým Otcem? 

Místo aby ses jen modlil k Bohu, aby tě ochraňoval, dával ti více, chránil tvůj život, asi budeš muset Boha poprosit, aby tě zlomil.

Když přemýšlím nad touto modlitbou “Pane, zlom mě,” vybavuje se mi, co jsme jednou zažili s manželkou Amy na skupince. Jedné větrné, studené středeční noci jsme seděli v kruhu v teplé, útulné místnosti s asi ještě sedmi nebo osmi dalšími páry a bavili se o této stejné riskantní modlitbě.

Všichni jsme souhlasili, že se ji chceme modlit—a mysleli to vážně—ale nepopírali jsme, že se bojíme následků. První žena, která promluvila, brala celou záležitost vážně, ale uznala, že s tím bojuje. Milující manželka a matka čtyř dětí následovala Ježíše věrně už od druháku na střední. Věnovala se dětské službě ve sboru, dávala poctivě desátky, pomáhala sirotkům, každý týden navštěvovala biblickou hodinu a často se ochotně modlila nahlas ve skupinách.

Ale když se měla potýkat s možností, že by ji Bůh zlomil, odmítla. „Omlouvám se, ale musím být upřímná,” řekla. „Nechci Boha žádat, aby mě zlomil. Bojím se, co se stane. Jsem matka čtyř dětí. Příliš je miluji. Prosit Boha o to, aby mě zlomil, mě příliš děsí na to, abych se tak někdy modlila. Co když onemocním nebo se ocitnu v depresích nebo budu odtržena od rodiny?” 

Většina ostatních lidí ze skupinky souhlasně přikývla.

Ale má otázka zůstává dnes pro všechny stejná: o co přicházíme, když se držíme svého pohodlí?

Co nám uniká, když jsme tak zaujatí tím, abychom se vyhnuli bolesti a nepohodlí?

Ježíš řekl: „Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji.” (Matouš 16:25 CSP). Ježíš nás nepovzbuzuje, abychom žili pohodlným a snadným životem, ale abychom se odevzdali a obětovali. Naším největším přáním by nemělo být, aby se děla naše vůle, ale aby se děla Jeho vůle. A Ježíš nás vybízí, abychom svému vlastnímu životu zemřeli a tak mohli žít okamžik za okamžikem, den za dnem—pro Něj. Opustit své útulné obýváčky a jemné modlitby, abychom zjistili, jaké to je, být zlomen kvůli ostatním.

Když budeme hrát na jistotu, riskujeme, že nám unikne něco mnohem vzácnějšího než naše bezpečí a pohodlí. Nemáme ponětí, jaké požehnání by mohlo být na opačné straně toho, když nás Bůh zlomí.

Lukáš řekl: „Pak [Ježíš] vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: 'Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.’“ (Lukáš 22:19 CSP). Téměř všichni znalci Bible se shodnou na tom, že tato Ježíšova „instrukce” umožňuje věřícím způsob, jak vzpomínat, ctít a slavit Jeho smrt a vzkříšení. Někteří však věří, že tato Ježíšova „instrukce” také poukazuje na to, jak máme žít. Co když Ježíš nemluvil jen o jakémsi rituálu, který příležitostně děláme ve sboru? Co když nás zval, abychom každý den lámali a vylévali sami sebe? Co když bychom měli odvahu, smělost a víru, modlit se: „Bože, zlom mě”?

Nevzpomínáme na Ježíše jenom během Večeře Páně ve sboru. To, jak každý den žijeme, činíme na Jeho památku. Protože Ježíšovo tělo bylo zlomeno, protože Jeho krev byla za nás prolita, my bychom také měli každý den žít pro Něj, zlomení a vylití. 

Na první pohled to možná vypadá nelibě. Kdo chce být „zlomený" a „vylitý"? Zní to bolestivě v lepším případě a zuboženě v tom horším. Skutečná radost ale tkví v tom, že vydáváme svůj život. Místo abychom vyhledávali svou vlastní vůli, raději se odevzdáme té Jeho. Místo abychom se snažili naplnit své životy tím, co máme rádi, zbavíme se různých věcí, abychom způsobili rozdíl v životech ostatních kolem nás.

To opravdové zlomení před Bohem není jednorázová událost; je to každodenní rozhodnutí. Pavel řekl: „Denně umírám.” (1. Kor. 15:31 CSP). Co to znamená? Každý den si vybral, že ukřižuje své vlastní touhy, aby mohl v plnosti prožívat ty Boží. Pokud máš odvahu se modlit tuto prosbu, připrav se. Připrav se, že poznáš Boha, a Bůh tebe pozná, způsobem, jaký jsi ještě nikdy nezažil.

Můžeš hrát na jistotu. Ale mám pocit, že chceš víc. Já si volím odlišně. Mám víru a sázím všechno na jednu kartu. Nikdy nebudu Boha urážet omezeným myšlením nebo jednoduchým způsobem života. Pokud opačná strana zlomení se nabízí požehnání, pak mě zlom.