Jak v rytmu života najít odpočinekUkázka

Rytmus modlitby

Když jsem se lidí zeptal, "Co je modlitba?" mnozí odpověděli, že to znamená něco říkat Bohu. Většina dotazovaných také řekla, že se modlí, když něco potřebují. A to by byly i moje dvě standardní odpovědi.

Nicméně když jsem se zabýval rytmem modlitby, Bůh mi na mém životě ukázal nedostatky těchto pohledů. Samozřejmě se potřebujeme modlit v těžkostech, a je to pochopitelné. Ale když dovolím, aby tohle bylo jediné možné pochopení a praxe modlitby, okrádám se o fantastický užitek a požehnání modlitebního života. Když vnímám modlitbu jako mluvení k Bohu, vím, že to proniká do mé řeči a proseb, které k němu vysílám. Takže popravdě, není v tom moc naslouchání z mé strany, abych se dověděl, co on na to. Když mluvím s Bohem v modlitbě, je potřeba zaujmout postoj přijetí pokynu. A také když vyhledávám modlitbu jen uprostřed krizí, přicházím o úžasný přínos a obohacení z Boží společnosti uprostřed míru.

Modlitby nejsou jediná obrana proti těžkostem a zkouškám života. Modlitba se stává prostředkem, který nás může navigovat a zacíleně posouvat dopředu. Když se pokoušíme žít z odpočinku, který jsme objevili v Kristu, pak právě skrze modlitbu uskutečňujeme rozhovor s Tím, kdo nás vede a náš život řídí. Je potřeba, abychom zůstávali lidmi modlitby. Když my jako následovníci Ježíše dovolíme, aby se nám modlitba někam vytratila, začneme se spoléhat na svou křehkou a padlou přirozenost místo na Boží obrovskou a zázračnou moc.

Jak to vyjadřuje Přísloví 3:5–8: "Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná. Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla! To přinese tvému tělu zdraví, celé tvé nitro to občerství." Potřebujeme Boží moudrost, když toužíme žít zacíleně a se schopností jasně myslet, pramenící z odpočinku, který jsme našli v Kristu. Když svoje srdce odevzdáme modlitbě, můžeme se spolehnout, že Pán bude naše kroky řídit.

Zažili jsme, jak taková stálá modlitba plná naděje vedla k obživení. V osmdesátých letech muž jménem E. M. Bounds hledal u Boha strategii jak prolomit temnotu, která dusila jeho město. Odpíchl se od myšlenky začít s týdenními modlitebními schůzkami, které někdy trvaly i několik hodin. Během té doby Bůh ve Franklinu v Tennessee mocně konal. Když pak psali o tomto neuvěřitelném období obživení, citovali Boundse, že řekl: "Naše modlení potřebuje naléhat a usilovat s energií, která se neunaví, s nepopiratelnou vytrvalostí a s neselhávající odvahou.”[2]

Jak jsme viděli v Přísloví 3:5–8, spoléhání na Boží vedení a moc přináší uzdravení a občerstvení. Spousta lidí zažila duchovní nebo emoční zranění, které potřebuje obnovení. Když se modlíme, smíme prožívat a sledovat, jak se v našem středu odehrávají duchovní věci. To zvyšuje naši víru a vede nás to, abychom směle přistupovali k Božímu trůnu.

V Bibli je příběh, v němž muž jménem Jákob fyzicky zápasil s Bohem. (Když odhlédnu od souvislosti, vím, jak bláznivě to zní.) V tom příběhu vidíme, jak Jákob řekl tomu, s nímž zápasil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."A tak přemýšlím o tom, jak často ve své touze po modlení prezentujeme jednou či dvakrát lehkovážné a vlažné modlitby a pak bědujeme, že nevidíme žádné výsledky ani návratnost této své investice. 

Rozhodně se nepokouším tvrdit s definitivní platností, jaký typ úsilí je nutné vyvinout, abychom dosáhli vyslyšení modlitby. Ale všímám si pravdivosti a houževnatosti vložené do naděje, že ve svém příběhu uslyším Boží odpověď. Je to příběh o jisté neústupnosti, dokud Bůh neodpoví. Kdy nekolísám, ale zůstávám jako u jediného zdroje vyslyšení. Když modlitbu zařadíme do praxe, zformuje nám to srdce, aby se spoléhalo na Boha jako na jediný zdroj řešení proseb, a pomůže nám to překonat chtění, aby se věci děly podle našeho harmonogramu.

Text z Písma: Matouš 6:5–15

E. M. Bounds, The Complete Works of E. M. Bounds on Prayer: Experience the Wonders of God through Prayer (Grand Rapids: Baker Books), 2004.