Ujištění: Já nebo Bůh? Připravila Robin MeadowsUkázka

SEBEUJIŠTĚNÍ:

“Abych se mohl starat o jiné, nejdřív se musím postarat sám o sebe.”

Tohle je ošidný výrok, protože zní tak logicky. Ale opravdu to Bible potvrzuje?

Toto nastavení se dotýká postoje srdce. Jednoduše řečeno, zaměřujeme se víc na sebe nebo na druhé? 

Tolik Ježíšových slov je o dávání, obětování a zapírání se. Pavel mluví o tom, že druhým máme dávat přednost. Ježíš odstranil všechno myšlení na sebe. 

“Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu!” Filipským 2:7‬

Boží láska je o sebeobětování. Vždycky dává. Vždycky.   

Já vím. To nevypadá lákavě. Jde to proti lidské přirozenosti.

Možná se zeptáš: “Ale co když mi dojdou síly, v nádrži mi došla šťáva, co když už nemám co dát?" 

V takové unavené a vyčerpané situaci se s námi setkává nepřítel. Bývá to ve chvíli, kdy jsme nejzranitelnější a nejnáchylnější ke špatným rozhodnutím, tvrdým slovům a dalším hříchům.  

Jenomže být prázdný je lež. Unavený ano! Přemožený? Určitě. Ale nikdy prázdný! Jsme potrubím, kterým protéká Boží hojný proud neustále tekoucí Lásky a Života. Jeho hojnost se nikdy nevyčerpá! On nikdy nepřichází po kapkách. Ne! Přichází jako hučící Niagara dostatku, a ještě víc, až marnotratného slitování a milosti. Tento Zdroj nikdy nepřiškrtí kohoutek. 

Ježíš často odcházel od davu, aby se modlil (Lukáš 5:16). Unavil se (Marek 4:38). Přesto zástupy většinou šly za ním. Místo aby je poslal pryč, nakrmil je, protože jeho slitování nad lidmi mělo vždycky navrch nad tím, co on sám potřeboval. Protože znal zdroj svých možností, spočíval a zůstával v síle svého Otce, zvlášť když nemohl odejít. 

Když máme pocit vyčerpání ze služby druhým a z péče o ně, možná je to proto, že jsme zapomněli přebývat v Boží přítomnosti - zůstávat s ním a v něm. Když se unavíme, možná se potřebujeme vyspat. Nebo se možná potřebujeme přiblížit k Bohu a spočinout v jeho péči. 

To je něco, co se potřebujeme naučit, osvojit si to, a k tomu budeme mít spoustu příležitostí. Ta nejlepší péče, kterou sani sobě můžeme poskytnout, je naučit se spojit se s ním a zůstávat v něm. Když se o něj opíráme a spoléháme na jeho sílu, naše slabé duchovní svaly zesílí a jsou z nich silné paže milosrdenství a milosti k druhým, a to i ve chvílích únavy.

...Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Filipským 2:3 ‭

BOŽÍ UJIŠTĚNÍ: 

“vždycky můžu milovat lidi a starat se o ně i ve chvílích únavy, protože Bůh je můj stálý Zdroj.”