Otec tě miluje, podle Peta BriscoeUkázka

Den 14

Nutnost spravedlnosti

Každý si přeje, aby spravedlnost dopadla - na někoho jiného. —Bruce Cockburn

V některých rodinách otec trestá své děti tak, že to není správné ani fér. Možná je příliš tvrdý pro malý přestupek doma, nebo dítěti bez důvodu zakáže něco dobrého.

Pozemští tátové mohou zneužívat moci, která jim byla svěřena. A jestli aplikujeme tyto nedokonalosti do své představy o Bohu, skončíme u pochybností o jeho autoritě, motivech a nakonec o jeho spravedlnosti.

Jestli si někdy někdo mohl myslet, že Bůh není fér, byl by to Job. Ten člověk přišel o všechno, co měl - ale zůstával rozvážný a neprovinil se. Jeho kamarád Elíhú se pokoušel vnést do toho všeho smysl tím, že prohlašoval Boží spravedlnost:

“Každému ovšem jeho skutky odplácí,
chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.
Bůh v žádném případě nebude jednat zle,
Všemohoucí nemůže právo převracet.” (Job 34:11-12)

Bůh je spravedlivý.

Bůh miluje svůj lid, ale to nevymaže skutečnost, že je také fér. Je dokonalý, a tak všechno, co dělá, je správné a dobré - a to znamená, že nemůže přehlížet hřích.

Takže mu můžeme děkovat, že spravedlnost byla uspokojena na kříži. Bůh hřích nepřehlížel ani v ten strašlivý den, kdy Ježíš zaplatil cenu, aby nám mohlo být odpuštěno. Tento čin oběti ukazuje, jak je Bůh milující a současně fér. Jestliže jsme v Kristu, pak trest za náš hřích padá na Krista.

Ale pro ty, kteří tento dar odmítnou, bude trest rychlý a spravedlivý.

Nebeský Tatínku, nenech pozemskou nespravedlnost překroutit můj pohled na tebe. Dej mi zrak, abych viděl kříž jako dějinný prostor, kde se kvůli mně dokonale potkaly tvoje moc, spravedlnost a láska. Amen.