S polámanými pastelkami se pořád dá malovatUkázka

Myslím, že všechny kdesi hluboko v sobě máme touhu někam patřit a být přijímané.

Na střední jsem hrála na flétnu a byla jsem dost dobrá. V prvním ročníku mne vybrali na první místo ve flétnové sekci mé hudební skupiny.

Jsem přesvědčená, že jsem ten dar měla.

Nicméně v mé škole být v kapele nebylo moc populární. Ostatní nám různě nadávali a dělali si z nás legraci. Jedna přezdívka, kterou nás také častovali, byl opovržlivý termín: "Kapelní nedopalky.”

Vlastně jsem byla šikakovaná,, protože jsem měla hudební nadání.

Měla jsem dar, o kterém jsem přesvědčená, že byl od Boha. Ale prožívala jsem tak velký tlak, a tak zoufale jsem chtěla zapadnout mezi své vrstevníky, že jsem po prvním ročníku z kapely odešla. I dnes mi ještě vhání slzy do očí pomyšlení na promeškané příležitosti a všechno, čeho jsem se vzdala prostě jen proto, že jsem chtěla někam patřit.

Měla jsem tak velký Bohem daný potenciál, ale dopustila jsem, že odmítnutí druhých mělo tak velký dopad na celý směr mého života.

Schovala jsem se.

Vycouvala jsem.

Což mi připomíná podobenství o talentech u Matouše 25:14-30. Ten člověk, který dostal jeden talent, řekl: "Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi." (Mt 25:25).

Myslím, že totéž se často děje i nám. Bojíme se, a tak se schováváme.

Možná se bojíme odmítnutí. Možná se bojíme, že nás vypudí. Nebo se bojíme selhání.

Jsem přesvědčená, že každá z nás od Boha dostala určité dary.

Mé motto do práce je Matouš 5,14-16, kde je řečeno:

“Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.”

Proč máme nechat své světlo zářit?

Máme ho nechávat svítit, aby každý chválil našeho nebeského Otce.

To vůbec není o sebestřednosti nebo pýše. Jde o to vzdát Bohu zaslouženou slávu a chválu za dary, které nám dal.

Někdy míváme pocit, že nejsme dost. Jindy zase máme pocit, že jsme až příliš.

V každém případě chci každou z vás dnes povzbudit. Buď ochotná nově dát své dary Bohu. Najdi své přijetí u Toho, který tě stvořil. Jsi milovaná.

• Nedefinují tě názory lidí.


• Nedefinují tě tvoje minulé chyby.


• Nedefinují tě tvoje úspěchy či neúspěchy.

V Kristu:

• Jsi dost.


• Jsi nesmírně cenná a milovaná.


• Jsi podivuhodně a nádherně stvořená.

Buď ochotná vystoupit ze stínu. Dokonce i když se stále cítíš odmítnutá. I když ses dopustila spousty chyb. I když pořád ještě pochybuješ o Boží lásce.

Už ses schovávala dost dlouho.

Přišel čas nechat své světlo zářit!