Postit se jako DanielUkázka

Bůh je pořád a vždycky Bůh

Vsadím se, že příběh o Jonášovi jsi už slyšel – jak utíkal od Boha, spolkla ho velká ryba, strávil tři dny v jejím břiše cestou do Ninive, a pak těm bláznivým pohanům kázal pokání.

Ale došlo ti někdy, proč Jonáš nechtěl do Ninive jít? Protože je nesnášel a chtěl se dívat, jak shoří. Ano, je to tak – tento Boží muž, prorok, který doručoval Boží slovo Božímu lidu, nechtěl poslechnout, protože věděl, že by se Bůh nad nimi mohl smilovat.

Nevím jak ty, ale když já jsem ten, kdo potřebuje milost a slitování, rozhodně si přeju, aby se nade mnou Bůh smiloval, i když si zasloužím všechno jiné než právě to. Přesto když se někdo proviní proti mně, opravdu chci, aby si ho Bůh podal! Je to tak? Není snad spravedlivé předpokládat, že když nás křesťany týrají, náš všemocný Bůh se do toho vloží a celou tu škarpu zasáhne jedním nebo dvěma blesky?

Přesně to si Jonáš přál, a přesně to můžeme cítit i my – ale to NENÍ to, co chce Bůh. Bůh moc rád nechává otevřené dveře pro modlitby typu „kdo ví?“ To jsou příležitosti k tomu, co čekáme nejméně, jako třeba odpuštění strašnému městu Ninive.

Máš to zmáknuté? Je ti všechno jasné? Víš, co Bůh udělá? Jestli ano, už dál nečti, protože to není pro tebe. Vlastně už ti nic nemůže pomoct, protože sis už na to přišel sám. Ale jestli jsi schopný připustit, že jsi ještě Boha celého neobjevil a na všechno nepřišel, potřebuješ se otevřít modlitbě typu „kdo ví?“

Otevři se Bohu, aby dělal všechno, co chce v té které situaci, i kdyby to bylo něco, co ty nechceš. Nikdy se neboj vytrvale se modlit: „Ne moje vůle, ale ať se stane ta tvá.“ 

Blížíš se ke čtení vylíčení Jonášovy chvíle prozření „kdo ví.“ Bůh se chystá ukázat mu sám sebe, že je pořád tentýž Bůh, jak ve Starém zákoně, tak i dnes – milosrdný. Nikdy se nezměnil a ani nezmění. Vždycky je dobrý, vždycky odpouští, a vždycky je ochotný dokázat, že Jonášové tohoto světa nemají pravdu. A při tom, když se dnes budeš postit a modlit, ho vytrvale hledej.