Římanům 4:2-5
Římanům 4:2-6 Slovo na cestu (SNC)
Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý. On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval. Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy
Římanům 4:2-5 Bible Kralická 1613 (BKR)
Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha. Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost
Římanům 4:2-5 Bible 21 (B21)
Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“ Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra.
Římanům 4:2-5 Český studijní překlad (CSP)
Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. Neboť co praví Písmo? "Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost." Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.