Žalmy 10:1-15
Žalmy 10:1-15 Bible Kralická 1613 (BKR)
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Žalmy 10:1-15 Bible 21 (B21)
Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? Proč se ukrýváš v dobách soužení? Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili! Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí, chamtivce chválí, Hospodina snižují, ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení. Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé zákony jsou jim vzdáleny, ze všech protivníků mají jen posměch, v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí, nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“ Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení, za humny číhají ve skrýších, aby nevinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi očima sledují, jako lvi v houští v záloze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chytli ho do pasti! K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný, v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“ Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň! Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš? Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka! Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
Žalmy 10:1-15 Český studijní překlad (CSP)
Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení? Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli! Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá. Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování. Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne. V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého. Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost. Sedí na číhané na uzavřených místech, v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka. Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí, takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají. V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí. Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené! Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože! Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí. Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.