Žalmy 10:1-15

Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení? Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli! Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá. Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování. Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne. V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého. Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost. Sedí na číhané na uzavřených místech, v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka. Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí, takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají. V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí. Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené! Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože! Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí. Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.