Pláč 3:1-20
Pláč 3:1-20 Bible Kralická 1613 (BKR)
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího. Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. Postřelil ledví má střelami toulu svého. Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Pláč 3:1-20 Bible 21 (B21)
Ano, i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj. Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu. Zas a znovu, celý den obrací ruku proti mně! Tělo i kůži sedřel mi, rozdrtil kosti na padrť. Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou. Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého. Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy. I když jsem křičel ze všech sil, on umlčel mé modlitby. Kamennou zdí mi cesty zahradil a zamotal mé pěšiny. Číhal na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši. Na mé cestě přepadl mě, rozsápal a zahubil. Napjal svůj luk, přiložil šíp, udělal si ze mě cíl! Ve svém toulci našel střely, prostřílel mi slabiny! Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny. Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk! Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem. Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl. To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje! Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny. Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.
Pláč 3:1-20 Český studijní překlad (CSP)
Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu. Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla. Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, celý den. Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti. Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi. Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí. Zazdil mě, abych nemohl vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou. Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky. Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši. Odvlekl mě z cesty a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným. Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp. Střelil do mého nitra šípy ze svého toulce. Stal jsem se posměchem všemu svému lidu, po celý den jejich posměšnou písničkou. Nasytil mě hořkostí, napojil mě pelyňkem. Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela. Má duše byla zbavena pokoje, zapomněl jsem, co je dobré. Takže jsem řekl: Je pryč moje síla i mé očekávání na pomoc od Hospodina. Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed. Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně.