Job 7:1-7
Job 7:1-7 Bible Kralická 1613 (BKR)
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí
Job 7:1-7 Bible 21 (B21)
Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu. Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká odměnu. I mně byly dány měsíce prázdnoty, přiděleny mi byly noci trápení. Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?‘ A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána. Tělo mám červy a strupy pokryté, rány na kůži mám zhnisané. Jak tkalcovský člunek utekly mé dny a bez naděje skončily. Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech, mé oči už nikdy štěstí nespatří.
Job 7:1-7 Český studijní překlad (CSP)
Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka? Jako otrok baží po stínu a jako najatý dělník čeká na svou mzdu, tak jsem pro sebe dostal do dědictví měsíce nicoty a noci trápení mi přidělili. Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy se nachýlí večer? Tak se nasytím svým neklidem až do rozednění. Mé tělo obléklo larvy a chumáče prachu, kůže mi popraskala a zhnisala. Mé dny byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději. Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho.