Job 4:1-21

Sdílet

Job 4:1-21 Bible Kralická 1613 (BKR)

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Job 4:1-21 Bible 21 (B21)

Elifaz Temanský mu na to řekl: „Sneseš, když na tebe někdo promluví? Je těžké neříci vůbec nic. vSám přece dovedls mnohé poučit, pokleslým rukám jsi uměl dodat sil. Tvá slova klopýtajícího zvedala, posiloval jsi podlomená kolena. Teď došlo na tebe – a neseš to těžce; tebe to zasáhlo, a děsíš se. Už není ti oporou zbožnost tvá? Tvá bezúhonnost už ti naději nedává? Zhynul snad někdy nevinný? Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví? Ti, kdo ořou zlo, pokud vím, ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí. Dechem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se rozplynou. Lev umí řvát a šelma zavrčí, i lví tesáky se ale vylomí. Bez kořisti pojde i silný lev, smečka lvíčat se rozprchne. Dostalo se mi tajné sdělení, ušima jsem jen šepot pochytil. Nočními vidinami byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen. Strach mě přepadl, začal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pronikal. Duch se mi tehdy mihnul před tváří, chlupy na těle se mi zježily. Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mýma očima, pak šepot, když zaslechl jsem hlas: ‚Copak je smrtelník v právu před Bohem? Je člověk čistý před svým Stvořitelem? Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz. Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných, jež mají v prachu základy? Rozmáčknout je lze snáze než mola, drceni bývají od rána do večera. Bez povšimnutí navždy zahynou, lano jejich stanu bude strženo, zemřou a moudří nebudou!‘

Job 4:1-21 Český studijní překlad (CSP)

Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: Což nebudeš mrzutý, zkusíli s tebou někdo mluvit? Jenže kdo by dokázal zadržet řeč? Hle, sám jsi mnohé káznil a posiloval jsi malátné ruce. Tvé výroky podpíraly klopýtajícího, upevňoval jsi klesající kolena. Protože však teď došlo na tebe, jsi mrzutý; udeřilo to právě na tebe a děsíš se. Což není bohabojnost tvým spolehnutím a bezúhonnost tvých cest tvou nadějí? Uvědom si konečně: Kdo nevinný kdy zahynul a kde byli přímí vyhlazeni? Podle toho, co jsem viděl, ti, kdo orají nepravost a rozsévají trápení, také ho sklidí. Hynou Božím dýchnutím a závanem jeho hněvu pomíjejí. Řev lva, hlas krále zvířat, je umlčen, zuby mladých lvů jsou vyraženy. Starý lev hyne nedostatkem potravy, mláďata lvice budou rozptýlena. Ke mně pak se přikradlo slovo, mé ucho z něj zachytilo šepot. Při přemítání zneklidněném z nočních vidění, když na lidi padá hluboký spánek, obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly. Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle. Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas: Což může být smrtelný člověk před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem? Jestliže nevěří svým otrokům a své anděly pokládá za omylné, čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi snáze než mol. Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou. Což jim nebylo vytrženo stanové lano? Zemřou, ne však s moudrostí.