Job 3:1-13
Job 3:1-13 Bible Kralická 1613 (BKR)
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému. Nebo mluvě Job, řekl: Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík. Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem. Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní. Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla. Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní. Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní. Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých. Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul? Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval? Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj
Job 3:1-13 Bible 21 (B21)
Nakonec Job otevřel ústa a proklínal den, kdy se narodil. Job tehdy řekl: „Zhynout měl den, kdy jsem se narodil, i noc, kdy řekli: Chlapce jsme počali! Kéž by se zatměl onen den, Bůh na nebi kéž by se po něm nesháněl, kéž vůbec nezačal s úsvitem! Kéž by ho pohltila černá tma, mračno kéž by ho bylo přikrylo, zatmění kéž by ho přemohlo! I tu noc měla zachvátit temnota, aby se do roku nemohla počítat, do počtu měsíců aby nevešla! Ach ta noc – kéž byla neplodná, radostný výkřik poznat neměla! Zaklínači dnů ji měli proklínat, ti, kdo jsou připraveni dráždit leviatana. Kéž tehdy zhasla její Jitřenka, nadarmo kéž by na světlo čekala, paprsky úsvitu vidět neměla! Své lůno přede mnou měla uzavřít, mé oči ušetřit všeho trápení. Proč jsem už v lůnu nezhynul? Proč jsem nezemřel při porodu? Proč tu byl klín, jenž mě přitulil? Proč prsy, z nichž jsem pil? Byl bych teď ležel a mlčel bych, odpočíval bych v pokoji
Job 3:1-13 Český studijní překlad (CSP)
Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den. Jób promluvil a řekl: Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec. Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání. Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne. Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde. Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik. Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána. Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku, neboť nezavřela dveře nitra mé matky a neskryla trápení před mýma očima. Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled? Proč mě vzali na kolena a k čemu jsou prsy, že je mám sát? Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo