Izaiáš 10:20-34
Izaiáš 10:20-34 Bible Kralická 1613 (BKR)
I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě. Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země. Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného. Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá. Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče. Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.
Izaiáš 10:20-34 Bible 21 (B21)
V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského. Pozůstatek se navrátí, pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu. I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava. Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu. Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští. Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“ Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě. V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne. Přitáhli do Ajatu, prošli Migronem, v Michmasu zřídili si skladiště. Prošli průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk. Galimská dcero, hlasitě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, přidej se! Madmena se rozutekla, obyvatelé Gebimu skryli se. V Nobu se zastaví ještě dnes, proti hoře Dcery sionské zvednou pěst, pohrozí jeruzalémské výšině. Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů, strašlivou silou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi budou i nejvyšší. Sekerou vymýtí ty lesní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!
Izaiáš 10:20-34 Český studijní překlad (CSP)
I stane se v onen den, že ostatek Izraele -- ti z domu Jákobova, kteří vyváznou -- už dále nebude spoléhat na toho, kdo ho bije, ale opravdu bude spoléhat na Hospodina, Svatého Izraele. Ostatek se navrátí, ostatek Jákoba, k mocnému Bohu. Vždyť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jako písku v moři, jen ostatek z nich se navrátí. Je rozhodnuto o záhubě, která s sebou přivalí spravedlnost. Ano, konec, o němž je rozhodnuto, učiní Panovník, Hospodin zástupů, v celé této zemi. Proto praví Panovník, Hospodin zástupů, toto: Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie, která tě bije metlou a zvedá na tebe hůl tak jako Egypt. Protože ještě velmi krátce a mé rozhořčení pomine a můj hněv bude k jejich zničení. Hospodin zástupů bude proti němu podněcovat bič, jako při porážce Midjánu u skály Oréb, a jeho hůl bude nad mořem a pozdvihne ji tak jako v Egyptě. I stane se v onen den, že bude odstraněno jeho břemeno ze tvých ramen a jeho jho ze tvé šíje. Jho se bude lámat pro tučnost. Přišel k Ajátu, prošel Migrónem, v Mikmásu uloží svou zbroj. Prošli průsmykem: Nocleh budeme mít v Gebě. Ráma se třásla, Saulova Gibea utekla. Rozezni svůj hlas, dcero Galímu, pozorně naslouchej, Lajšo, ubohý Anatóte! Madména se rozprchla, obyvatelé gebímští hledají bezpečí. Ještě ten den se zastaví v Nóbu. Rukou pohrozí hoře dcery sijónské, návrší Jeruzaléma. Hle, Panovník, Hospodin zástupů, s děsivou mocí klestí ratolesti: Ty vysoko vzrostlé jsou pokáceny, i ty nejvyšší budou sníženy. Proklestí houštinu toho lesa sekerou a Libanon se vznešeným stromovím padne.