Izajáš 10:20-34

I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě. Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země. Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného. Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá. Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče. Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.