Kazatel 5:1-19
Kazatel 5:1-19 Bible Kralická 1613 (BKR)
Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů; nebo oni neznají toho, že zle činí. Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh jest na nebi, a ty na zemi; protož nechť jsou slova tvá nemnohá. Nebo jakož přichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov. Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň. Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil. Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých? Nebo kdež jest mnoho snů, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj. Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi. Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží. Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost. Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj. Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti. Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému. Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své ničeho. Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou. A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr? K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením, nemocí a hněvem? Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho; A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svůj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží.
Kazatel 5:1-19 Bible 21 (B21)
Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov. Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci. Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal? Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov – proto se Boha boj! Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král. Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost. Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči. Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost. Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě! A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.
Kazatel 5:1-19 Český studijní překlad (CSP)
Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá. Neboť s mnohým plahočením přichází sen a hlas hlupáka s mnohými slovy. Jakmile učiníš slib Bohu, neváhej ho splnit, protože nemá zalíbení v hlupácích. Co slíbíš, to splň. Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou? Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. Ty se však boj Boha. Uvidíšli v provincii útlak chudého a znásilnění práva a spravedlnosti, nebuď tou zvůlí ohromený. Vždyť vysoce postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení. Ale přes to všechno je země užitečná; polem je obsloužen i král. Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost. Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí? Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal. Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému. Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. Zplodil syna a nemá v ruce nic. Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co by si vzal s sebou. I to je také bolestné zlo: Jak kdo přišel, tak odejde. Jaký užitek bude mít z toho, že se namáhá pro vítr? K tomu ještě po všechny své dny jí ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením. Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je jíst a pít a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl. Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a radovat se ze své námahy; je to Boží dar. Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává jeho srdce radostí.