2 Samuel 20:1-26

Sdílet

2 Samuel 20:1-26 Bible Kralická 1613 (BKR)

Přišel pak tu náhodou člověk nešlechetný, jehož jméno bylo Seba, syn Bichri, muž Jemini. Ten zatroubil v troubu a řekl: Nemámeť my dílu v Davidovi, ani dědictví v synu Izai; obrať se jeden každý k stanům svým, ó Izraeli. A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri, ale muži Judští přídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma. David pak přišel do domu svého do Jeruzaléma. A vzal král deset ženin, kterýchž byl nechal, aby hlídaly doma, a dal je pod stráž, a choval je, ale nevcházel k nim. A zůstaly zavřené až do dne smrti své v vdovství. Potom řekl král Amazovi: Svolej mi muže Judské do třetího dne, ty také se tu postav. A tak odšel Amaza, aby svolal lid Judský, ale prodlil mimo určitý čas, kterýž mu byl uložil. Protož řekl David Abizai: Již nyní hůře nám činiti bude Seba syn Bichri, nežli Absolon. Vezmi služebníky pána svého, a hoň jej, aby sobě nenalezl měst hrazených, a tak ušel by nám s očí. Tedy táhli za ním muži Joábovi, i Cheretejští, i Peletejští, a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma, aby honili Sebu syna Bichri. A když byli u kamene toho velikého, kterýž jest v Gabaon, Amaza potkal se s nimi. Joáb pak byl opásán po sukni, v kterouž byl oblečen, na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své, kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl. I řekl Joáb Amazovi: Dobře-li se máš, bratře můj? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu, aby ho políbil. Ale Amaza nešetřil se meče, kterýž byl v ruce Joábově. I ranil ho jím pod páté žebro, a vykydl střeva jeho na zem jednou ranou, a umřel. I honili Joáb a Abizai, bratr jeho, Sebu syna Bichri. Tedy stoje tu jeden podlé něho z služebníků Joábových, řekl: Kdokoli přeje Joábovi, a kdokoli drží s Davidem, jdi za Joábem. Amaza pak válel se ve krvi prostřed cesty. A vida onen, že se zastavoval všecken lid, odvlékl Amazu s cesty do pole, a uvrhl na něj roucho, vida, že každý, kdož šel mimo něj, zastavoval se. A když byl odvlečen z cesty, šel jeden každý za Joábem, aby honili Sebu syna Bichri. (Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechněmi Berejskými, kteříž se byli shromáždili a šli za ním.) A přitáhše, oblehli jej v Abel Betmaacha, a udělali násyp proti městu, kteréž se bránilo z bašt; všecken pak lid, kterýž byl s Joábem, usiloval podvrátiti zed. V tom zvolala jedna rozumná žena z města: Slyšte, slyšte! Rcete medle Joábovi: Přistup sem, a budu s tebou mluviti. Kterýž když k ní přistoupil, řekla žena: Ty-li jsi Joáb? Odpověděl: Jsem. I řekla jemu: Poslyš slov služebnice své. Odpověděl: Slyším. Protož mluvila, řkuci: Takť jsou rozmlouvali hned s počátku, řkouce: Bez pochyby žeť se ptáti budou Abelských, a tak se spraví. Jáť jsem jedno z pokojných a věrných Izraelských, ty pak usiluješ zkaziti město, a to ještě hlavní město v Izraeli. I pročež usiluješ sehltiti dědictví Hospodinovo? Tedy odpověděl Joáb a řekl: Odstup, odstup to ode mne, abych sehltiti a zkaziti chtěl. Neníť toho, ale muž z hory Efraim, jménem Seba, syn Bichri, pozdvihl ruky své proti králi Davidovi. Vydejte ho samého, a odtrhnemť od města. I řekla žena Joábovi: Hle, hlava jeho vyvržena bude tobě přes zed. A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou, že sťavše hlavu Seby syna Bichri, vyhodili ji Joábovi. Kterýžto když zatroubil v troubu, rozešli se od města jeden každý do stanů svých. Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi. Byl pak Joáb představen všemu vojsku Izraelskému, a Banaiáš syn Joiadův nad Cheretejskými a Peletejskými. Též Aduram byl nad platy, a Jozafat syn Achiludův byl kanclířem, A Seiáš písařem, Sádoch pak a Abiatar byli kněžími. Híra také Jairský byl knížetem Davidovým.

2 Samuel 20:1-26 Bible 21 (B21)

Tehdy se objevil jakýsi ničema jménem Šeba, syn Benjamínce Bichriho. Ten zatroubil na roh a prohlásil: „Co máme společného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí domů všechen Izrael!“ Všichni Izraelci tehdy od Davida odstoupili k Šebovi, synu Bichriho. Judští muži od Jordánu až po Jeruzalém ale stáli při svém králi. Když král v Jeruzalémě přišel do svého paláce, vzal těch deset konkubín, které tam předtím nechal, aby se staraly o dům, a dal je hlídat v ústraní. Postaral se o ně, ale sám s nimi nic neměl. Až do smrti zůstaly v ústraní a žily jako vdovy. Potom král přikázal Amasovi: „Svolej mi judské muže a do tří dnů se ke mně vrať.“ Amasa tedy odešel svolávat Judu, ale v určené lhůtě to nestihl. David proto řekl Abišajovi: „Ten Šeba, syn Bichriho, nám teď může uškodit více než Abšalom. Vezmi služebníky svého pána a pronásleduj ho, než si najde nějaká opevněná města a zmizí nám z očí.“ A tak za ním vytáhli Joábovi muži, Kréťané a Pléťané i všichni válečníci. Vytáhli z Jeruzaléma a pronásledovali Šebu, syna Bichriho. Právě byli u toho velikého kamene v Gibeonu, když za nimi přišel Amasa. Joáb byl ve vojenské zbroji; přes šaty byl opásán mečem v pochvě. Když vykročil, meč se vysunul. „Jak se daří, bratře?“ oslovil Joáb Amasu a pravou rukou ho uchopil za vousy, aby ho políbil. Amasa přitom už nesledoval meč v Joábově druhé ruce. Joáb ho jím bodl do břicha, až mu vyhřezly vnitřnosti na zem. Nebylo třeba další rány, aby zemřel. Joáb se potom se svým bratrem Abišajem pustil za Šebou, synem Bichriho. Jeden z Joábových mužů stál nad tím mrtvým tělem a volal: „Kdo má rád Joába a kdo je pro Davida – za Joábem!“ Amasa zatím ležel v krvi uprostřed cesty. Když ten muž viděl, že se všichni ve vojsku zastavují, odvlekl Amasu z cesty do pole a hodil přes něj plášť. Viděl totiž, že se každý, kdo šel okolo, zastavil. Jakmile ho odklidil z cesty, pokračovali všichni za Joábem a pronásledovali Šebu, syna Bichriho. Ten prošel všemi izraelskými kmeny až po Abel-bet-maaku. Všichni Bichrijci se tam shromáždili a přidali se k němu. Joábovi muži přitáhli a oblehli ho v Abel-bet-maace. Navršili k městu násep, který dosahoval až na ochranný val. Když celé Joábovo vojsko začalo bořit hradbu, jakási moudrá žena z toho města náhle zavolala: „Slyšte! Slyšte! Řekněte Joábovi: Přijď sem, ať s tebou promluvím.“ „Ty jsi Joáb?“ zeptala se ta žena, když k ní přišel blíž. „Ano,“ odpověděl. „Vyslechni, co ti poví tvá služebnice,“ požádala ho. „Poslouchám,“ odvětil. Pokračovala tedy: „Odpradávna se říká: ‚V Abelu se zeptejte, pak teprve jednejte.‘ My jsme pokojní, věrní Izraelci. Ty ale chceš zahubit jedno z hlavních měst v Izraeli. Proč ničíš Hospodinovo dědictví?“ „To ne, to ne!“ zvolal Joáb. „Nechci ničit ani hubit. Jde o něco jiného: Jeden muž z Efraimských hor jménem Šeba, syn Bichriho, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte mi ho, a já od města odejdu.“ „Dobrá,“ odpověděla žena Joábovi, „hodíme ti jeho hlavu přes hradbu.“ Ta žena se ve své moudrosti obrátila na svůj lid. Ti Šebovi, synu Bichriho, usekli hlavu a hodili ji Joábovi. On pak zatroubil na roh a všichni se od města rozešli, odkud přišli. Také Joáb se vrátil do Jeruzaléma ke králi. A tak byl Joáb znovu vrchním velitelem izraelského vojska. Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů, Adoniram velel nuceným pracím, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem, Šeja písařem a Sádok a Abiatar kněžími. Ira Jairský pak byl Davidovým knížetem.

2 Samuel 20:1-26 Český studijní překlad (CSP)

Naskytl se tam ničemník jménem Šeba, syn Bichrího, Benjamínec. Ten zatroubil na beraní roh a volal: Nemáme podíl v Davidovi ani dědictví v synu Jišajovu. Všichni ke svým stanům, Izraelci. Všichni Izraelci přešli od Davida k Šebovi, synu Bichrího, kdežto Judejci od Jordánu až k Jeruzalému se přidrželi svého krále. David přišel domů do Jeruzaléma. Král vzal deset konkubín, které ponechal, aby pečovaly o dům, a dal je do domu, kde je hlídala stráž. Pečoval o ně, ale nevešel k nim. Byly zadržovány až do dne své smrti, žily jako vdovy. Král řekl Amasovi: Za tři dny svolej ke mně Judejce a ty sám se sem dostav. Amasa tedy šel svolat Judejce, ale zmeškal čas, který mu určil. David řekl Abíšajovi: Šeba, syn Bichrího, bude vůči nám nyní jednat hůř nežli Abšalóm. Vezmi otroky svého pána a pronásleduj ho. Jinak si najde opevněná města a zmizí nám z očí. Vytáhli za ním Jóabovi muži, Keretejci, Peletejci a všichni hrdinové. Vytáhli z Jeruzaléma pronásledovat Šebu, syna Bichrího. Když byli u velkého kamene, který je v Gibeónu, šel proti nim Amasa. Jóab měl přepásané odění na svůj oděv a na něm pás a meč v pochvě připevněný na bedrech. Když šel, meč vypadl. Jóab se Amasy zeptal: Jak se ti daří, můj bratře? Přitom Jóab uchopil pravou rukou Amasu za vousy, aby ho políbil. Amasa nedával pozor na meč v Jóabově ruce. Ten mu ho vrazil do břicha, takže jeho vnitřnosti vyhřezly na zem. Druhou ránu nepotřeboval a zemřel. Jóab a jeho bratr Abíšaj potom pronásledovali Šebu, syna Bichrího. Nad Amasou stál jeden z Jóabových služebníků a řekl: Kdo chce za Jóabem a kdo za Davidem, ať jde za Jóabem. Amasa se válel v krvi uprostřed silnice. Ten muž viděl, že všechen lid zastavuje. Přenesl Amasu ze silnice na pole a hodil na něj roucho, protože viděl, že každý, kdo prochází kolem něj, se zastaví. Jakmile byl odstraněn ze silnice, šel každý dál za Jóabem pronásledovat Šebu, syna Bichrího. Ten prošel všechny izraelské kmeny až do Abelbétmaaky. Všichni Bérejci se shromáždili a šli také za ním. Přitáhli a oblehli ho v Abelbétmaace. Navršili proti městu obléhací násep, který stál proti valu. Všechen lid, který byl s Jóabem, dělal nájezdy, aby svrhl hradby. Nějaká moudrá žena z města zavolala: Poslyšte, poslyšte, řekněte Jóabovi: Přistup sem, chci si s tebou promluvit. Přistoupil k ní a žena se ho zeptala: Ty jsi Jóab? Odpověděl: Ano, jsem. Řekla mu: Poslyš slova své otrokyně. Řekl: Poslouchám. Řekla: Dříve se říkávalo: Ať se doptávají v Abelu. Tak věc vyřídili. Já patřím k pokojným a věrným v Izraeli. Ty chceš usmrtit město, matku v Izraeli. Proč bys měl pohltit Hospodinovo dědictví? Jóab odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno, ať je to vzdáleno, že bych chtěl něco pohltit či zničit. Tak to není, ale nějaký muž z Efrajimského pohoří jménem Šeba, syn Bichrího, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte jej samotného a odtáhnu od města. Žena Jóabovi odpověděla: Hle, jeho hlava ti bude hozena za hradby. Žena přišla ve své moudrosti ke všemu lidu, usekli hlavu Šeby, syna Bichrího, a hodili ji Jóabovi. Ten zatroubil na beraní roh a rozešli se od města, každý ke svému stanu. Jóab se vrátil do Jeruzaléma ke králi. Jóab byl nad celou izraelskou armádou. Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci. Adorám byl nad nucenými pracemi, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem. Šeja byl písařem, Sádok a Ebjátar kněžími. Také Íra Jaírský byl Davidovým knězem.