Žalmy 73:1-15

Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce! Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům. Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné, lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní, a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv. Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce. Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku. Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí. A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody. Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná? Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek. Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti! Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání. Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů.