Lukáš 4:1-20

Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinou čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: “Jsili Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.” Ježíš mu odpověděl: “Je napsáno: "Člověk nebude živ jen chlebem [, ale každým Božím slovem]."” Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: “Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám. Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.” Ježíš mu odpověděl: “Je napsáno: "Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit."” Přivedl jej pak do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: “Jsili Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je napsáno, že "svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili" a "na rukou tě ponesou, abys snad svou nohou nenarazil na kámen."” Ježíš mu odpověděl: “Je řečeno: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha."” Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil od něho až do příhodné doby. Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. A vyučoval v jejich synagogách, oslavován ode všech. I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: "Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok." A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho.