Jan 6
CSP

Jan 6

6
Nasycení pěti tisíců
1Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.#21,1; jezero (L 5,1) Tiberiadské (resp. Genezeretské) – v textu ponecháváme podle ř. "moře" 2Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která činil na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Byly blízko velikonoce,#ř.: pascha (Mt 26,2p) židovský svátek. 5Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?” 6To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat. 7Filip mu odpověděl: “Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.” 8Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9“Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!” 10Ježíš řekl: “Postarejte se,#ř.: u Učiňte ať se lidé posadí.” Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. 11Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je#var: + učedníkům a učedníci sedícím;#ř.: stolujícím; 13,28; Mt 9,10p stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. 12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: “Seberte zbylé#v ř. spíše "přebylé" úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.#ř.: nezahynulo / nebylo ztraceno13Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. 14Když ti lidé viděli znamení, které [Ježíš] učinil, říkali: “To je skutečně ten Prorok, který má přijít#ř.: ten přicházející na svět.” 15Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Ježíš kráčí po moři
16Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, 17nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum. Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel. 18Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný#ř.: velký vítr. 19Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií,#tj. asi 5,5 km; 11,18; Mt 14,24p; Zj 14,20 uviděli Ježíše kráčet po moři#[bylo široké 12 – 20 km; učedníci byli tedy asi ve 1/4 až 1/2]a blížit se k lodi, a ulekli se. 20On však jim řekl: “Já jsem to, nebojte se.” 21Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu,#ř.: země ke kterému jeli.
Chléb života
22Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml,#ř.: uviděl že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami. 23Jiné čluny z Tiberiady [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky. 24Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 25Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: “Rabbi, kdy ses sem dostal?” 26Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. 27Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.” 28Řekli mu: “Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?” 29Ježíš jim odpověděl: “Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.” 30Řekli mu: “Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? 31Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: "Dal jim jíst chléb z nebe."” 32Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.”
34Řekli mu tedy: “Pane, dávej nám tento chléb stále.” 35Ježíš jim řekl: “Já jsem#8,12; 10,7; 10,11; 11,25; 14,6; 15,1; [první ze sedmi J. výroků začínajících důrazným “Já jsem”, ve kterém je slyšet ohlas Ex 3,14; srv. též J 4,26; 13,19] ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 36Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte. 37Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. 39A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. 40Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.”
Napomenutí Židů
41Židé proti němu reptali, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe" 42a říkali: “Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy#var.: teď může říkat: "Sestoupil jsem z nebe"?” 43Ježíš jim odpověděl: “Nereptejte mezi sebou. 44Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 45V Prorocích je napsáno: "A budou všichni vyučeni od Boha." Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně. 46Ne že by někdo Otce viděl, kromě toho, kdo je#ř.: toho jsoucího od Boha; ten viděl Otce. 47Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný. 48Já jsem chléb života. 49Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli. 50Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. 51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost.#ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aiónasrv. 4,14p) A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.”
Slova věčného života odradila mnohé
52Židé se hádali mezi sebou a říkali: “Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?” 53Ježíš jim tedy řekl: “Amen, amen, pravím vám, nebudeteli jíst tělo Syna člověka a nebudeteli pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55Neboť mé tělo je pravý#var.: vpravdě pokrm a má krev je pravý#var.: vpravdě nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. 58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako [vaši] otcové jedli [manu], a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.#ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aiónasrv. 4,14p)59Toto řekl, když vyučoval v synagoze v Kafarnaum.
60Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: “To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?” 61Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: “To vás pohoršuje? 62Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená.#ř.: neprospívá Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. 64Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.” Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá.#n.: zradí 65A říkal: “Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.”
66Z toho důvodu#n.: Od té (chvíle) mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. 67Ježíš řekl Dvanácti: “I vy chcete odejít?” 68Šimon Petr mu odpověděl: “Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života 69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi [Kristus,] ten Svatý Boží.#var.: Kristus, Syn Boha živého70Ježíš jim odpověděl: “Nevyvolil#n.: Nevybral; 13,18; 15,16.19; 1K 1,27! jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.” 71To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit,#ř.: předat / vydat jeden z Dvanácti.

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.


Zjisti více o Český studijní překlad