Jan 10
CSP
10
Dobrý pastýř
1“Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká#ř.: vystupuje tam odjinud, to je zloděj a lupič. 2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3Tomu hlídač#ř.: dveřník; [zjevně ohrady, kde bylo více stád] otevírá a ovce slyší jeho#tj. pastýře hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je. 4Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.” 6Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.#ř.: mluvil
7Ježíš tedy opět řekl: “Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.#ř.: dveře ovcí (tj. také: dveře k ovcím) 8Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel#n.: obětoval a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. 11Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. 12Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. 13[Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. 14Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, 15jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám#var.: dávám za ovce. 16Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.#ř.: dvora, ohrady I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši,#tzn.: svůj život abych ji zase přijal. 18Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc#n.: pravomoc ji položit, a mám moc#n.: pravomoc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.”
19Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. 20Mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?” 21Jiní říkali: “Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?”
Židé Ježíše odmítli
22Nastal svátek Posvěcení chrámu#[z r. 165 př. Kr.]; Ezd 6,16p; 1Mak 4,41–61 v Jeruzalémě. Byla zima. 23Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24Tu ho obklopili Židé a říkali mu: “Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsili Mesiáš, řekni nám to otevřeně.” 25Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí. 26Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou#n.: mě následují; Mt 8,10.19 28a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže#var.: Co mi dal můj Otec, je větší nade všechno, a nikdo (to) nemůže … vytrhnout z ruky [mého] Otce. 30Já a Otec jsme jedno.”
31Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. 32Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?#ř.: kamenujete33Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.” 34Ježíš jim odpověděl: “Což není ve vašem Zákoně napsáno: "Já jsem řekl: Bohové jste"? 35Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo -- 36proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: "Rouháš se," protože jsem řekl: "Jsem Boží Syn"? 37Nečinímli skutky svého Otce, nevěřte mi! 38Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali,#var.: uvěřili že Otec je ve mně a já v Otci.” 39Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou.
40A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal#n.: zůstával tam. 41Mnozí přišli k němu a říkali: “Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.” 42A mnozí tam v něho uvěřili.

Ceský studijní preklad, Copyright © 2009, Nadacní fond prekladu Bible. Pouzito s povolením. Nedistribuovat.

Zjisti více o Ceský studijní preklad