2 Královská 4:8-37

I stalo se jednoho dne, že přišel Elíša do Šúnemu. Tam byla zámožná žena a přemluvila ho, aby pojedl pokrm. I stalo se, že kdykoli šel kolem, zabočil tam, aby pojedl pokrm. Proto řekla svému muži: Hle, vím, že je to svatý Boží muž. Chodí stále kolem nás. Udělejme malou zděnou horní místnost a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že si tam zajde. I stalo se v tom čase, že tam přišel, zašel si do horní místnosti a ulehl tam. Svému služebníkovi Gecházímu řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji a ona se k němu dostavila. Řekl mu: Pověz jí: Hle, děláš si kvůli nám takovou starost. Co pro tebe mohu udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále či u velitele armády? Odpověděla: Žiji mezi svým lidem. Zeptal se: Co pro ni mohu udělat? Gechází odpověděl: Ach, nemá syna a její muž je starý. Nato řekl: Zavolej ji. Zavolal ji a ona zůstala stát ve dveřích. Řekl: V tento čas, jako je čas živého, budeš objímat syna. Řekla: Ne, můj pane, muži Boží, nelži své otrokyni. Ta žena otěhotněla a porodila syna v určený čas, jako je čas živého, jak jí Elíša pověděl. Chlapec vyrůstal. I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k žencům. Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce. Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel. Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla. Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic. Poběžím k muži Božímu a vrátím se. Zeptal se: Proč za ním chceš dnes jít? Není novoluní ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě. Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, jen kdybych ti řekla. Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka. Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří? Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře. Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil, ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to. Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje? Elíša řekl Gecházímu: Přepásej svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav ho a jestliže tě někdo pozdraví, neodpovídej mu. Polož mou hůl na chlapcův obličej. Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neodejdu od tebe. Nato vstal a šel za ní. Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil. Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho posteli. Když vešel, zavřel za oběma dveře a modlil se k Hospodinu. Pak vylezl na postel a lehl si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo. Slezl, prošel se sem a tam po domě, vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči. Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi si svého syna. Když přišla, padla k jeho nohám, poklonila se k zemi, vzala svého syna a odešla.