2 Královská 4
4
Olej pro chudou vdovu
1Jedna žena z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: Tvůj otrok, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj otrok bál Hospodina. Přišel však věřitel, aby si vzal mé dva chlapce#n.: děti za otroky. 2Elíša se jí zeptal: Co mám pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma? Odpověděla: Tvá otrokyně nemá doma nic, jenom malý džbánek#(viz sloveso pomazat – 2S 14,2) oleje. 3Nato řekl: Jdi, vyžádej si nádoby odjinud,#h.: z venku; Sd 12,9 od všech svých sousedů, prázdné nádoby. Nespokojuj se s málem. 4Pak jdi, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou. 5Odešla od něj a zavřela dveře za sebou a za svými syny. Oni k ní přinášeli nádoby a ona nalévala. 6I stalo se, když byly nádoby plné, že řekla svému synovi: Přines mi další nádobu. Odpověděl jí: Další nádoba není. A olej přestal téct. 7Šla a oznámila to muži Božímu. Ten řekl: Jdi, prodej olej, zaplať svůj dluh a ty se svými syny budeš živa z toho, co zbude.
Elíša a Šúnemanka
8I stalo se jednoho#h.: toho; srv. v. 18; 1S 14,1 dne, že přišel Elíša do Šúnemu. Tam byla zámožná#h.: velká; 1S 25,2; 2S 19,33 žena a přemluvila ho, aby pojedl pokrm. I stalo se, že kdykoli šel kolem, zabočil tam, aby pojedl pokrm. 9Proto řekla svému muži: Hle,#5,15; Gn 12,11p vím, že je to svatý#[nikde jinde ve StS není tento výraz použit pro proroka] Boží muž. Chodí stále#n : opakovaně / pravidelně kolem nás. 10Udělejme malou zděnou horní místnost a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že si tam zajde.#n : se tam uchýlí 11I stalo se v tom čase, že tam přišel, zašel si do horní místnosti a ulehl tam. 12Svému služebníkovi#h.: chlapci; 5,20; 8,4; 9,4p; 19,6; 1S 9,3; 1Kr 18,43 Gecházímu řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji a ona se k němu dostavila.#2S 20,4; h.: před něj postavila 13Řekl mu: Pověz jí: Hle, děláš si kvůli nám takovou starost.#h.: strachovala ses kvůli nám celým tímto strachem; (nadsázka je zřejmě formou idiomu); srv. L 10,41 Co pro tebe mohu#n.: se dá udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále či u velitele armády? Odpověděla: Žiji mezi svým lidem.#[tj. cítím se dostatečně bezpečná]; srv. Jr 29,32 14Zeptal se: Co pro ni mohu#n.: se dá udělat? Gechází odpověděl: Ach, nemá syna#[bez syna vymizelo jméno rodiny (Rt 4,10), nebylo komu předat dědictví (Gn 15,2.3) a vdova neměla sociální zabezpečení (2Kr 4,1.2; Rt 4,15; L 7,12)] a její muž je starý. 15Nato řekl: Zavolej ji. Zavolal ji a ona zůstala stát ve dveřích. 16Řekl: V tento čas, jako je čas živého,#vazba snad zn.: po době těhotenství; budeš objímat syna. Řekla: Ne, můj pane, muži Boží, nelži#[reakce vyjadřuje spíše hloubku obavy ze zklamání nežli nedůvěru vůči proroku] své otrokyni. 17Ta žena otěhotněla a porodila syna v určený čas, jako je čas živého, jak jí Elíša pověděl.
18Chlapec vyrůstal. I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k#n.: mezi … žencům. 19Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce. 20Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal#n.: Seděl na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel. 21Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla. 22Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic.#n.: nějakou oslici Poběžím#n.: Musím běžet k muži Božímu a vrátím se. 23Zeptal se: Proč za ním chceš dnes#(dnes – lze gramaticky připojit k této i následující větě) jít? Není novoluní#[čas obětí a zvl. svátků (srv. Nu 28,14; 1S 20,5; Neh 10,34; Iz 1,13; Ez 46,1), evidentně doba, kdy se navštěvoval prorok] ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě.#tj. Měj se dobře / To je v pořádku; srv. v. 26 24Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, jen kdybych ti řekla.
25Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka. 26Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří?#h.: Máš pokoj; Gn 29,6p Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře.#h.: Pokoj 27Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil,#n.: vypudil; srv. Dt 6,19 ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to. 28Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje? 29Elíša řekl Gecházímu: Přepásej svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav#h.: žehnej; [prakticky tzn.: Nedávej se s ním do řeči] ho a jestliže tě někdo pozdraví,#h.: požehná; srv. L 10,4 neodpovídej mu. Polož mou hůl na chlapcův obličej. 30Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neodejdu od tebe.#h.: neopustím tě Nato vstal a šel za ní. 31Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil. 32Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho posteli. 33Když vešel, zavřel za oběma dveře a modlil se k Hospodinu. 34Pak vylezl na postel a lehl si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo. 35Slezl,#h.: Odvrátil se; (chápáno jako opak k: vylezl) prošel se sem a tam po domě,#n : místnosti vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči. 36Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi si svého syna. 37Když přišla, padla k jeho nohám, poklonila se k zemi, vzala#h.: zvedla svého syna a odešla.
Smrt v hrnci
38Elíša se vrátil do Gilgálu. V zemi byl hlad. Proročtí žáci seděli#[později se vžil dodnes užívaný výraz ješiva (zvl. druh školy), odvozený od tohoto slovesa (sedět) (Ben Sira 51,29)] před ním. Řekl svému služebníkovi: Postav#n.: + na oheň; srv. Ez 24,3 velký hrnec a uvař pro prorocké žáky jídlo.#n.: vývar; srv. Ag 2,12; Gn 25,29.34 39Jeden z nich odešel do polí sbírat sléz.#n.: zeleninu; [h.: světla, tj. světelnou rostlinu – velmi citlivou na světlo (Malva rotundifolia)] Našel polní popínavou rostlinu#n.: psí víno; [Vypadalo podobně jako české psí víno, ale podle plodů šlo zřejmě o kolokvintu obecnou (Colocynthis vulgaris). Její plody jsou silně projímavé. Srv. 1Kr 6,18.] a posbíral z ní divoké tykve, plný svůj oděv. Přinesl to a nakrájel do hrnce s jídlem, ačkoliv to nevěděli. 40Pak to nalévali mužům k jídlu. I stalo se, když jedli to jídlo, že začali křičet: Muži Boží, v hrnci je smrt.#[Jeden z arab. názvů kolokvinty je “smrt rostlin”, protože rostliny v jejím sousedství hynou. Možná ji tenkrát nazývali také tak, což by vysvětlovalo výkřik. (Podle chuti se kolokvinta okamžitě pozná.) A možná opravdu šlo o život – je mírně jedovatá.] A nemohli to jíst. 41Nato řekl: Podejte mouku. Hodil ji do hrnce a řekl: Nalévejte lidem, ať jedí! A v hrnci už nic špatného nebylo.
Rozmnožení chleba
42Z Baalšališy přišel nějaký muž a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a čerstvé obilí v pytli.#n.: v klasech / nevymlácené?; Elíša řekl: Dej to lidem, ať jedí. 43Jeho služebník řekl: Jak to mohu dát před sto mužů? Ale on řekl: Dej to lidem, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: Budou jíst a ještě zůstane.#h.: Jíst a zůstat 44Dal to tedy před ně, jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.
Právě zvoleno:
2 Královská 4: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.