Jób 21:22-34

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí? Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný. Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá. Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením. Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou. Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte. Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných? Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte, Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá? Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí? A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.