Jób 16
16
1A odpovídaje Job, řekl: 2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. 3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? 4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? 5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. 6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. 7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. 8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. 9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. 10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. 11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. 12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. 13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. 14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. 15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. 16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. 17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. 18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. 19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. 20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. 21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. 22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Právě zvoleno:
Jób 16: BKR
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN