1. Korintským 11:23-34

Učil jsem vás přece, co mi Kristus svěřil: v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, poděkoval za něj Bohu, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás obětuje. Čiňte to na mou památku.“ Po večeři pak pozvedl kalich se slovy: „Hle, nová smlouva, kterou zpečetím svou krví. Ten kalich vám ji připomene, kdykoliv z něho budete pít.“ Jedením toho chleba a společným pitím z kalicha tedy hlásáte Kristovu smrt až do jeho příchodu. To ovšem znamená, že kdo bere ten chléb nebo to víno na lehkou váhu, znevažuje tím Kristovu smrt. Ať tedy každý nejdřív sám sebe zkoumá, než sáhne po chlebu a kalicha. Jinak na sebe přivolává odsouzení, protože pohrdá Kristovou obětí. Proto je vás tolik nemocných, slabých a umírajících. Nemuselo by to být, kdybychom byli sami na sebe přísnější. Takto nás však musí trestat Pán, aby nás pak nemusel odsoudit s ostatním světem. Proto vás prosím, bratři, abyste při takových setkáních čekali, až se sejdete všichni. Kdo by nemohl vydržet hladem, ať se nají doma a nepřivolává Boží trest. Ostatní zařídím, až přijdu.