Žalmy 106:13-31

Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: zázraky činil v zemi Chamově, u Rudého moře věci předivné. Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky.