Přísloví 7:1-13

Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj. Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce. Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou. Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou. Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel. Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel. Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil. Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma. Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost. Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají. Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť. Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá