Přísloví 7:1-13
Přísloví 7:1-13 Bible Kralická 1613 (BKR)
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její, Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu
Přísloví 7:1-13 Bible 21 (B21)
Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj. Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce. Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou. Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou. Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel. Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel. Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil. Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma. Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost. Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají. Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť. Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá
Přísloví 7:1-13 Český studijní překlad (CSP)
Můj synu, zachovávej mé řeči a mé příkazy chovej u sebe. Zachovávej mé příkazy a budeš žít, střež moje poučení jako zřítelnici svých očí. Přivaž si je na prsty, napiš je na tabulku svého srdce. Řekni moudrosti: “Jsi moje sestra,” rozumnost nazvi svojí příbuznou, aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou s jejími úlisnými řečmi. Když jsem byl u okna svého domu, pohleděl jsem za okenní mříž a uviděl jsem mezi prostoduchými, rozpoznal jsem mezi mládeží chlapce, jemuž chyběl rozum. Přecházel po ulici poblíž nároží, kráčel směrem k jejímu domu, za soumraku, k večeru, uprostřed noci a tmy. A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem záludným. Je halasná a nevázaná, její nohy nemají doma stání. Hned je na ulici, hned na náměstích, na každém rohu číhá. Už ho drží, políbí ho a s nestoudnou tváří mu řekne