Přísloví 6:1-23

Synu, pokud za někoho ručíš, cizímu člověku jsi svou ruku dal, vlastními slovy jsi nyní svázán, lapen jsi tím, co jsi prohlásil! Nyní se musíš vyprostit, můj synu – ten někdo tě totiž v hrsti má – jdi za ním, poniž se a dotírej! Nedopřej svým očím žádný spánek, tvá víčka ať ani neokusí sen. Unikni mu jako srnec lovci, vyvázni jako ptáče ze sítě! Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned! Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba; v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá. Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš? Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš? Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne! Ničemný člověk, hanebník jinak než křivě nemluví. Očima pomrkává, mele nohama, prsty ukazuje sem a tam. Ve falešném srdci zlé věci chystá, neustále sváry rozsévá. Proto, až neštěstí jej náhle potká, v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci. Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmou má za ryzí ohavnost: povýšené oči, prolhaný jazyk, ruce mordující nevinné, srdce, jež chystá hanebné plány, nohy pospíchající páchat zlo, křivopřísežníka, který klam šíří, a rozsévače svárů mezi bratřími. Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Navěky připoutej si je k srdci, okolo hrdla si je přivěšuj. Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí, kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít, jakmile procitneš, s tebou promluví. Přikázání je svíce a učení světlo, poučné domluvy jsou cesta k životu.