Lukáš 24
B21
24
Není tu, vstal!
1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. 2Našly však kámen odvalený od hrobu, 3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“#Luk 9:22; 18:31–33
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, 11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,#asi 11 km 14a povídali si o všem, co se stalo. 15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. 37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? 39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu tedy kus pečené ryby, 43on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. 46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. 47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. 48Vy jste toho svědkové. 49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna

Zjisti více o Bible 21