Pláč 5:1-22

Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli, dobře se podívej na naši hanbu: Naše dědictví připadlo cizím, naše domy patří cizákům! Jsme sirotci, přišli jsme o otce, z našich matek jsou teď vdovy. Vlastní vodu pijeme za peníze, za své dříví musíme platit. S pronásledovateli v zádech dřeme, zbaveni odpočinku. Třeseme si rukou s Egyptem i s Asýrií – kvůli chlebu. Naši otcové hřešili; jsou pryč a my neseme jejich trest. Panují nad námi otroci a nikdo neuvolní jejich pěst. Jde nám o život, když přinášíme chléb ohroženi mečem v pustém kraji. Kůže nám hoří jako pec horečkou z hladovění. Sionské ženy byly znásilněny tak jako panny ve městech Judových. Naše velmože nám pověsili, ke starcům úctu neměli! Mládenci roztáčejí mlýn, chlapci klopýtají pod dřívím. Starci už v branách nesedí, mládenci dozpívali. Utichlo naše bujaré veselí, tanec se změnil v truchlení. Koruna spadla z naší hlavy; běda nám, že jsme hřešili! Srdce nám nad tím usedá, potemněly nám nad tím oči – že z hory Sion zbyla pustina, že se tam honí lišky! Ty, Hospodine, však vládneš navěky, tvůj trůn trvá po všechny časy. Proč na nás nikdy nepomyslíš? To nás opustíš navždy? Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme! Obnov naše dny, ať jsou jako dřív! Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš?