Pláč 5:1-22
Pláč 5:1-22 Bible Kralická 1613 (BKR)
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází. Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti. Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti. Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu. Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí. Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají. Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých. Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili. Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní. Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Pláč 5:1-22 Bible 21 (B21)
Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli, dobře se podívej na naši hanbu: Naše dědictví připadlo cizím, naše domy patří cizákům! Jsme sirotci, přišli jsme o otce, z našich matek jsou teď vdovy. Vlastní vodu pijeme za peníze, za své dříví musíme platit. S pronásledovateli v zádech dřeme, zbaveni odpočinku. Třeseme si rukou s Egyptem i s Asýrií – kvůli chlebu. Naši otcové hřešili; jsou pryč a my neseme jejich trest. Panují nad námi otroci a nikdo neuvolní jejich pěst. Jde nám o život, když přinášíme chléb ohroženi mečem v pustém kraji. Kůže nám hoří jako pec horečkou z hladovění. Sionské ženy byly znásilněny tak jako panny ve městech Judových. Naše velmože nám pověsili, ke starcům úctu neměli! Mládenci roztáčejí mlýn, chlapci klopýtají pod dřívím. Starci už v branách nesedí, mládenci dozpívali. Utichlo naše bujaré veselí, tanec se změnil v truchlení. Koruna spadla z naší hlavy; běda nám, že jsme hřešili! Srdce nám nad tím usedá, potemněly nám nad tím oči – že z hory Sion zbyla pustina, že se tam honí lišky! Ty, Hospodine, však vládneš navěky, tvůj trůn trvá po všechny časy. Proč na nás nikdy nepomyslíš? To nás opustíš navždy? Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme! Obnov naše dny, ať jsou jako dřív! Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš?
Pláč 5:1-22 Český studijní překlad (CSP)
Pamatuj, Hospodine, na to, co se nám stalo, pohleď a podívej se na naši potupu! Naše dědictví bylo předáno cizincům, naše domy cizozemcům. Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou vdovami. Vlastní vodu pijeme za stříbro a vlastní dřevo dostáváme za peníze. Jho je na naší šíji, jsme pronásledováni; jsme unaveni a nemáme odpočinek. Dali jsme ruku Egyptu a Asýrii, abychom se nasytili chlebem. Naši otcové hřešili a už nejsou; my neseme trest za jejich viny. Vládnou nám otroci a není, kdo nás by vyrval z jejich ruky. S nasazením vlastního života přinášíme svůj pokrm, kvůli meči z pustiny. Naše kůže je rozpálená jako pec od palčivého hladu. Znásilnili ženy na Sijónu, panny v judských městech. Knížata byla jejich rukou pověšena, starci nebyli ctěni. Mládenci nosili mlýnek, chlapci klopýtali pod nákladem dříví. Starci zmizeli z brány, mládenci zanechali své hudby. Ustalo veselí našeho srdce, náš tanec se změnil v smuteční obřad. Koruna spadla z naší hlavy, běda nám, že jsme hřešili. Proto onemocnělo naše srdce, proto ztemněly naše oči. Pro horu Sijón, která je zpustošená, takže po ní chodí lišky. Ty, Hospodine, zůstáváš navěky, tvůj trůn z generace na generaci. Proč na nás neustále zapomínáš a opouštíš nás na mnoho dnů? Vrať nás, Hospodine, zpět k sobě a navrátíme se. Obnov naše dny jako za dávnověku. Nebo jsi nás zcela zavrhl? Přespříliš ses na nás rozhněval?