Pláč 3:1-20

Ano, i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj. Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu. Zas a znovu, celý den obrací ruku proti mně! Tělo i kůži sedřel mi, rozdrtil kosti na padrť. Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou. Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého. Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy. I když jsem křičel ze všech sil, on umlčel mé modlitby. Kamennou zdí mi cesty zahradil a zamotal mé pěšiny. Číhal na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši. Na mé cestě přepadl mě, rozsápal a zahubil. Napjal svůj luk, přiložil šíp, udělal si ze mě cíl! Ve svém toulci našel střely, prostřílel mi slabiny! Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny. Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk! Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem. Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl. To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje! Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny. Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.