Lukáš 9
9
Pověření a vyslání Dvanácti
1Svolal si Dvanáct [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. 2Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné]. 3A řekl jim: “Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze#ř.: stříbro ani nemějte dvě košile. 4A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.#n.: odejděte, až budete to místo opouštět (srv. Mt 10,11 a Mk 6,10) 5Kde#ř.: Kteří by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.” 6Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé#ř.: skrze ty vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.
7Tetrarcha Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, 8jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal některý z dávných proroků. 9Herodes řekl: “Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?” A usiloval#ř.: hledal ho uvidět.
Nasycení pěti tisíců
10Když se apoštolové vrátili, vypravovali mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida. 11Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.#ř. therepeia; Zj 22,2 12Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: “Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.” 13Řekl jim: “Vy jim dejte najíst!” Oni řekli: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?” 14Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: “Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.” 15I učinili tak a všechny rozsadili. 16Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.
Petrovo vyznání
18I stalo se, když se o samotě modlil a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: “Za koho mne zástupy pokládají?” 19Oni odpověděli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.” 20Řekl jim: “Za koho mne pokládáte vy?” Petr odpověděl: “Za Božího Pomazaného.#ř.: Krista” 21Důrazně#ř.: Varuje jim přikázal, aby to nikomu neříkali, 22a řekl: “Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.”
Nutnost zapřít sám sebe
23Všem pak říkal: “Chceli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne. 24Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání. 25Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil? 26Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. 27Vpravdě vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.”
Na hoře proměnění
28Asi osm#Mt 17,1p dní po těchto slovech#ř.: + se stalo, že vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil. 29A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. 30A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš, 31kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu,#ř.: vyjití (exodu) který se měl naplnit#ř.: naplňovat v Jeruzalémě. 32Petr a jeho druhové#ř.: ti s ním byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním. 33I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: “Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví. 34Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval#var.: zastínil je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku. 35A z oblaku se ozval#ř.: stal hlas: “Toto je můj Syn, Vyvolený,#var.: Milovaný toho poslouchejte.” 36A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.
Uzdravení démonizovaného chlapce
37Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup. 38A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: “Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný! 39Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnou kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří. 40Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.” 41Ježíš odpověděl: “Ach, pokolení nevěřící#n.: nevěrné a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.” 42Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil#ř.: odevzdal je jeho otci. 43Všichni byli ohromeni nad Boží velebostí.
Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům: 44“Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude#n.: má být vydán do rukou lidí.” 45Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.
Kdo je největší?
46Napadla je myšlenka,#n.: Nastal mezi nimi spor; ř.: Vstoupila mezi ně myšlenka (dialogismos = myšlenka / názor / diskuse / spor / motiv; v. 47) kdo že je z nich největší. 47Protože Ježíš znal#var.: viděl uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe 48a řekl jim: “Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.”
Kdo není proti nám, je pro nás
49Jan na to řekl: “Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí#ř.: tě nenásleduje s námi.” 50Ježíš mu řekl: “Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.”
51Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že se pevně rozhodl#ř.: utvrdil svou tvář; srv. Ez 6,2; Jr 21,10 jít do Jeruzaléma. 52Poslal před sebou#ř.: před svou tváří; 10,1; v StS častý hebraismus (Gn 6,11) posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. 53Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít#ř.: jeho tvář šla do Jeruzaléma. 54Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, chceš, abychom přikázali#ř.: řekli ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?” 55Obrátil se a pokáral#srv.: pohrozil; v. 42 je. [Řekl: “Nevíte, jakého jste ducha.#pozdější var.: + Syn člověka nepřišel duše lidí zahubit, ale zachránit.”] 56A šli do jiné vesnice.
Způsobilost pro Boží království
57Když šli cestou, kdosi mu řekl: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.” 58A Ježíš mu řekl: “Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.” 59Jinému řekl: “Následuj mne!” On řekl: “[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.” 60Řekl mu: “Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.” 61Také jiný řekl: “Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.” 62Ježíš mu řekl: “Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.”
Currently Selected:
Lukáš 9: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.