John 12:12-26

Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: „Hosana!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ „Ať žije král Izraele!“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: „Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku.“ Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech. Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“ Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi. Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.

Jan 12:12-26