Pro radost před Pánem: Velikonoční zamyšleníUkázka

Když Ježíš zemřel, byl svět zahalen do nepřirozené, předčasné a vše pohlcující tmy. Toho historického dne nebyl žádný důvod pro to, aby slunce svítilo. Světlo světa na čas uhaslo.



Opona v chrámu, která symbolicky oddělovala nejsvětější svatyni od hříšného světa, se roztrhla vedví! Když Ježíš na kříži naposledy vydechl, opona se roztrhla na kousky! Lidstvo již nikdy nemělo být znovuodděleno od svého Boha! Duch Ježíše Krista rozbořil rozdělující zeď a učinil pro tebe cestu k setkání s Bohem.



Země se zatřásla, když Ježíš odevzdal svého ducha. Skály vykřikly zármutkem, když Spasitel světa na zemi naposledy vydechl.



Mrtví lidé povstali ze svých hrobů! Dokážeš si vůbec představit sílu, která toho dne vytryskla od nebeské brány? Již nebylo žádné moci smrti! Ježíš porazil smrt napořád a ani hroby nedokázaly zadržet své mrtvé. Tato těla byla osvobozena silou k životu, uvolněnou toho dne z nebes!



Veškeré lidstvo poznalo, že toho dne, kdy zemřel Ježíš, se událo něco obrovského.



Josef z Arimatie nabídl svůj hrob, který ještě nikdy nebyl použit. Tento propůjčený hrob byl v jeskyni, vytesané do skály na úbočí . Do něj bylo uloženo tělo Ježíše Krista a blavan, větší než vchodový otvor, byl přivalen do rýhy.



Zajistili hrob tak dobře, jen jako lidé mohli. Uzavřeli obrovskou skálu hlínou, která ztvrdla. Ježíš byl doslova zazděn do hrobu. A potom ještě určili stráž k dohledu nad Ježíšovým hrobem.



“Hlídejte ho, jak umíte,” byla Pilátova slova ke kněžím a farizeům. Jak selhali farizeové a kněží v porozumění tomu, že žádná hlína ... žádná skála ... žádná stráž ... žádný hrob ... a žádní bojácí nemohou zabránit Synu Božímu, aby zase vstal!



Ježíš vrátil Svůj vypůjčený hrob!