Rút 4:1-8
Rút 4:1-8 Bible Kralická 1613 (BKR)
Tedy Bóz všed do brány, posadil se tam. A aj, příbuzný ten, o němž on byl mluvil, šel tudy. I řekl jemu: Poď sem, a poseď tuto. Kterýž zastaviv se, sedl. A vzav Bóz deset mužů z starších města toho, řekl: Posaďte se tuto. I posadili se. Tedy řekl příbuznému tomu: Díl pole, kteréž bylo bratra našeho Elimelecha, prodala Noémi, kteráž se navrátila z krajiny Moábské. A já jsem umínil netajiti toho před tebou, a pravímť: Ujmi pole to před přísedícími těmito a staršími lidu mého. Jestliže chceš koupiti, kup; pakli nekoupíš, oznam mi. Nebo vím, že kromě tebe není žádného, kterýž by měl právo koupiti je, a já jsem po tobě. Tedy on řekl: Já koupím. I řekl Bóz: Když ujmeš pole to od Noémi, tedy i Rut Moábskou, manželku mrtvého, sobě pojmeš, abys vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho. Odpověděl příbuzný ten: Nemohuť koupiti, abych snad nezahladil dědictví svého. Uživ ty práva příbuznosti mé, nebo já ho nemohu užiti. (Byl pak ten obyčej od starodávna v Izraeli při koupi a směnách, ku potvrzení všelijakého jednání, že szul jeden obuv svou, a dal ji druhému. A to bylo na svědectví té věci v Izraeli.) Protož řekl příbuzný Bózovi: Ujmi ty. I szul obuv svou.
Rút 4:1-8 Bible 21 (B21)
Boáz mezitím šel k městské bráně. Posadil se tam a hle – právě tudy šel onen příbuzný, o kterém předtím mluvil. Boáz mu řekl: „Pojď sem, příteli, posaď se.“ A tak přišel a posadil se. Potom Boáz pozval deset z městských stařešinů a řekl: „Posaďte se tu.“ A když se posadili, pověděl tomu příbuznému: „Noemi, která se vrátila z moábského kraje, chce postoupit nárok na díl pole, který patřil našemu bratru Elimelechovi. Řekl jsem si, že ti to dám vědět a navrhnu ti: Pořiď si ho před těmito přísedícími, před stařešiny mého lidu. Chceš-li to pole vykoupit, vykup je. Pokud je nevykoupíš, vyjádři se, ať to vím. Jsi totiž nejbližší příbuzný a já jsem hned po tobě.“ A on řekl: „Vykoupím je.“ Tehdy Boáz dodal: „V den, kdy od Noemi získáš nárok na to pole, získáš i Moábku Rút, vdovu po mrtvém, abys tomu mrtvému vzbudil dědice, který ponese jeho jméno.“ Načež ten příbuzný řekl: „Tak to ho vykoupit nemohu – vždyť bych ohrozil vlastní dědictví! Vykup to pole místo mě; já nemohu.“ (Za starodávna byl v Izraeli při výkupu a směně tento obyčej: Ke stvrzení každého jednání si člověk zul sandál a podal ho druhému. Tak se v Izraeli dávalo svědectví.) Ten příbuzný tedy Boázovi řekl: „Pořiď si ho sám,“ a zul si sandál.
Rút 4:1-8 Český studijní překlad (CSP)
Bóaz mezitím vystoupil do brány a posadil se tam. Vykupitel, o němž Bóaz mluvil, tudy zrovna procházel. Zavolal tedy: Hej ty, zajdi sem a posaď se tu někde. A on zašel a usedl. Bóaz přibral deset mužů ze starších toho města a řekl jim: Zasedněte tu. Oni se posadili. Tomu vykupiteli řekl: Noemi, která se vrátila z moábské krajiny, prodává díl pole, které patřilo našemu bratru Elímelekovi. A tak jsem si řekl, že ti to dám na vědomí: Kup jej před těmito přísedícími a před staršími mého lidu. Jestliže vykoupíš, vykup. Ale pokud nevykoupíš, oznam mi to, ať to vím. Vždyť není, kdo ho smí vykoupit, kromě tebe a mne po tobě. On odpověděl: Já jej vykoupím. Bóaz řekl: V den, kdy koupíš to pole z ruky Noemi, kupuješ je i s Moábkou Rút, ženou zemřelého, abys dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví. Ten vykupitel odpověděl: Nemohu to pro sebe vykoupit, jinak uvrhnu do zkázy vlastní dědictví. Nárokuj pro sebe mé výkupní právo ty, protože já vykoupit nemohu. Dříve se dělalo v Izraeli při vykupování a při směně toto: Na potvrzení každého jednání zul jeden svůj sandál a dal ho druhému. Toto bývalo osvědčení v Izraeli. Vykupitel tedy řekl Bóazovi: Kup to pro sebe. A zul si sandál.