Žalmy 78:11-25 - Compare All Versions

Sdílet

Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil. Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském. Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady. Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí. Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít. Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil. Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali. Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti? Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“ Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael. Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení, přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy. Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí! Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!

Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu a ve svých srdcích Boha pokoušeli -- žádali si potravu podle svých choutek. Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti.