Žalmy 77:1-20 - Compare All Versions

Sdílet

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův. Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel. Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit. Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit. Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly. Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji: Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc? Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky? Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší! Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil – ano, připomenu tvé dávné zázraky! O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil. Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty? Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy! Svou paží vykoupil jsi svůj lid – Jákobovy a Josefovy potomky. séla Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny! Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly! Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se! Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat

Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Asafův žalm. Můj hlas zní k Bohu, úpěnlivě volám, můj hlas zní k Bohu, on mi bude naslouchat! V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit. Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a klesám na duchu. Sela. Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit. Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech. V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku: Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení? Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Sela. Řekl jsem tedy: Mou bolestí je, že se změnila pravice Nejvyššího. Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku. Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech. Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh? Ty jsi Bůh, který koná divy. Dal jsi národům poznat svou moc. Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží -- syny Jákobovy a Josefovy. Sela. Spatřily tě vody, Bože, spatřily tě vody, rozvířily se, ba rozzuřily se hlubiny. Voda se lila z mračen, z oblaků hřmělo, i tvé šípy se rozlétly. Vřava tvého hromobití, víření, blesky osvítily celý svět, země se chvěla a třásla. Tvá cesta vedla mořem, tvá stezka množstvím vod, ale tvé stopy nebyly znát.