Žalmy 74:1-17
Žalmy 74:1-17 Bible Kralická 1613 (BKR)
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Žalmy 74:1-17 Bible 21 (B21)
Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce? Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi! Zaveď své kroky k troskám bez konce – všechno ve svatyni zničil nepřítel! Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve. Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali. V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči. Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili. V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“ Všechny Boží stánky vypálili ze země. Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane. Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky? Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš? Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi! Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil. Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, nakrmil jsi jím smečku na poušti. Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil. Tobě patří den – i noc je tvá, měsíc i slunce ty jsi umístil. Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil.
Žalmy 74:1-17 Český studijní překlad (CSP)
Meditace -- Asafův žalm. Proč jsi nás, Bože, nadobro odvrhl? Tvůj hněv plane proti ovcím tvého stáda. Pamatuj na svou obec, kterou sis dávno získal, na svůj dědičný kmen, kterýs vykoupil, na horu Sijón, na níž přebýváš. Obrať své kroky k tomu, co bylo dlouho v troskách, k vší té zkáze, kterou nepřítel způsobil ve svatyni. Tví nepřátelé řvali uprostřed tvého shromáždění, vztyčili tam svá znamení. Je známo, že jako se zvedají vzhůru sekery v houští, tak nyní otloukali tvé řezby -- jak širočinou, tak mlatem. Tvou svatyni podpálili, strhli k zemi, příbytek tvého jména znesvětili. V srdci si řekli: Vyhubme je všechny! Vypálili všechna Boží shromaždiště v zemi. Svá znamení nevidíme, není již proroka, a nikdo z nás neví, dokdy to potrvá. Bože, dokdy se bude protivník rouhat? To bude nepřítel pořád znevažovat tvé jméno? Proč odvracíš svou ruku? Zvedni pravici z klína a skoncuj s tím! Bůh je můj král odedávna. Uprostřed země koná spásné činy. Tys svou mocí rozbouřil moře, roztříštils hlavy drakům na vodách. Tys rozdrtil hlavy livjátána, dals ho za potravu pouštnímu lidu. Tys dal vytrysknout prameni i potoku, tys vysušil i stálé řeky. Tobě patří den, tobě patří i noc. Tys upevnil světlo i slunce. Tys ustanovil všechny hranice země, tys utvořil léto i zimu.