Žalmy 2:1-12
Žalmy 2:1-12 Bible Kralická 1613 (BKR)
Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Žalmy 2:1-12 Bible 21 (B21)
Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti? Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému: „Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“ Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin. Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí: „Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“ Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým! Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím. Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“ Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit. Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením. Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli!
Žalmy 2:1-12 Český studijní překlad (CSP)
Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí. Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře. Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země. Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.