Žalmy 139:13-24
Žalmy 139:13-24 Bible Kralická 1613 (BKR)
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Žalmy 139:13-24 Bible 21 (B21)
Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš! Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách! Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich. Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst! Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím! Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ – Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví! Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí? Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se! Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!
Žalmy 139:13-24 Český studijní překlad (CSP)
Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou. Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev. Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky. Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají? Mám je v dokonalé nenávisti; jsou mi za nepřátele. Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, neníli ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!
